Šárka
Opera o 3 dějstvích
Skladatel:  Zdeněk Fibich
Libreto:    Anežka Schulzová
Premiéra:  28.12.1897 v Praze
 

1. dějství: V posvátném háji u Vyšehradu se setkává divoká lovkyně Šárka s Vlastou, smutně se dovolávající stínu zemřelých. Šárka ostře kárá Vlastin stesk a vybízí ji i ostatní Libušiny děvy, aby si znovu vydobily postavení mužům rovnoprávné. Z vášnivých výzev vznikne mohutný hymnus přehlušený zpěvem přicházejících mužů. Přemysl v jejich čele, širokou melodií uctívá Libušinu památku a slavnou žertvou si chce naklonit bohy pro svou vládu. Na vrcholu jeho zpěvu, při vzpomínce na Libušinu smrt, zazní citát Smetanova motivu, reminiscence na motiv spjatý s představou Libuše. Starobylý obřad obětujících bohům zpupně přeruší Šárka a žertvu rozmetá. Ctiradova posupná zmínka o ženském “bejlí” spor ještě více roznítí a jen Přemysl připomínkou mrtvé kněžny zmírní napětí. Tu předstupuje Vlasta a žádá kníže, aby ženám vrátil jejich bývalá práva. Kníže jí slibuje svou přízeň, ale účast žen ve vládě odmítá, jen Šárce odpouští její násilný čin. Tím je Šárčina hrdost znovu uražena a ona vyzývá nejsilnějšího z mužů Ctirada k souboji, aby bohové rozhodli, na čí straně je právo. Ctirad posměšně odmítá její výzvu a ženy vyhlásí mužům boj. Celý akt je nesen hudbou neustálých kontrastů, je to vzruch a kypění vášní, nenávisti a msty.

2. dějství: V lese u Děvína jeden dívčí voj za druhým hlásí Vlastě výsledek svých výprav. S jejich bojovným zpěvem kontrastuje nářek žen odvlečených i s nevěstou ze svatebního kvasu Sobka, přítele Ctiradova. Při zprávě, že Ctirad se vydal po jejich stopě, napadá Šárku myšlenka zrady. Ctirad ji odkazoval k ženským pracem, je tedy spravedlivé, aby byl přemožen ženskou zbraní, lstí. Hudba následujícího nokturna, dívčího sboru o kráse Šárky, záludně připoutané ke pni stromu, a pak i velký zpěv lesa a árie Šárky zní ve vystupňování tak jímavém, že se proměňují i černé Šárčiny myšlenky. Pak přicházi Ctirad. Šárka předstírá, že je obětí ženské msty za to, že chránila odvlečené ženy, ale Ctiradův soucit k ní, jeho obdiv k její kráse a jeho dobrota i statečnost ji brzy odzbrojí a její nenávist se mění v lásku stejně horoucí, jaké se oddává i Ctirad. Šárka chce pak Ctirada zachránit, přiznává se mu ke zradě a nabádá ho k útěku. Ale Ctirad volí raději boj proti přesile, rohem přivolá dívčí voj, podlehne a od smrti je zachráněn Šárkou, která jej prohlásí za svého zajatce.

3. dějství: Láska k Ctiradovi a hrůza z toho, že její milenec má z rozsudku děv zemřít vpletením na kolo, žene Šárku k druhé zradě. Přivádí tajné šiky mužů k místu Ctiradovy popravy. Prosí pak jménem své lásky znovu své družky, aby dovolily odejít jim oběma. Je však odsouzena ke společné smrti s ním jako zrádkyně boje za právo žen. Tu Šárce nezbývá než zradu dokonat. Přivolává muže z úkrytu. V hrůzném zápase jsou děvy pobity a Ctirad osvobozen. Chce odvézti Šárku na svůj dvorec, ale ona, pronásledována výčitkami svědomí a přízraky mrtvých družek, volí smrt a vrhá se se skály.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.3.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.