Tři novořecké básně

Hudba Antonín Dvořák (1841-1904), op. 50
Texty Václav Bolemír Nebeský (1818-1882), after the Greek.


1. Koljas

 Na vysoké skále
 sama sedí matka Koljova,
 se slunečkem vádu vede,
 vádu vede s jasným měsíčkem:
 Slunce moje, zlaté slunce,
 poutníčku můj na nebi,
 nevidělos někde Kolja,
 mého Kolja z Vytyny?
 Tvého Kolja,
 toho chytli a budou ho věšeti.
 Tisíc Turků před ním kráčí,
 tisíc Turků pozadu,
 dva tisíce s každě strany
 a tvůj Koljas vprostrředku,
 a byl bledý jako citron,
 jako zvadlé jablíčko.
 K Ali pašeti ho vedli,
 dostavili k rašeti.
 Zdaleka ho pozdravuje
 a pak zblízka povídá:
 Bůh tě pozdrav, Ali paše!
 Buď mi vítán, Koljo můj!
 A hned obrátil se k sluhům,
 tak to sluhům poručil:
 Vařte kávu Koliovi
 a čibuk mu zapalte,
 přineste mu tamburinu,
 by nám píseň zazpíval,
 kolik Turků, bulukbašat,
 kolik Turků na tom světě zavraždil.
 Kolias mu odpověděl, takto pravil pašeti:
 Zavraždil jsem tisíc Turků,
 bulukbašat osmero, a tys přece po tu 
 dobu rukám mojim vyváznul.
 Tu hned meče uchopil se,
 rázem jemu hlavu sťal.

2. Nereidy

 Devatero tisíc ovcí,
 devět bratří páslo je,
 pět jich vyšlo za hubičkou,
 tři za láskou upřímnou;
 jediný jen Janis zůstal,
 zůstal u svých oveček.
 Dobře ovce ošetřeje,
 pilně k stádu přihlíží;
 a pořád mu matka pravi,
 pořáde mu domlouvá:
 Dej si pozor, Jene, střež se,
 jářku, milý Jeníčku!
 Nelez na strom o samotě nechoď dolů do polí,
 také mechoď dolů k řece,
 na píšťalu nehraj tam;
 víš, jak se tam shromažďují
 Nereidy ze řeky.
 Ale Jeník neposlechl na slova své matičky,
 vylez' na strom o samotě a šel dolů do poli,
 také dolů na břeh řeky,
 na píšťalu si tam hrál.
 Přišly, hned se shromáždily
 Nereidy ze řeky:
 Zahraj nám, zahraj nám,
 Jeníčku, zahraj,
 Zahraj nám, zahraj nám,
 zahraj na svou píšťalu.
 Chceš mít peněz, aj,
 tu vezmi, chceš mít krásné perličky,
 chceš nejhezčí z toho kola,
 nejkrásnější nasvětě?
 Ani nechci vašich peněz, ani vašich perliček,
 ani nechci nejhezčí z vás,
 nejkrásnější na světě;
 chci jen svoji Evdokii co tak zpívá líbezně,
 krásně zpívá na úsvitě,
 ptáčky budí ze spaní.

3. Žalozpěv Pargy

 Tré ptáků letí z Prevezy,
 do Pargy přiletěli;
 i hledí jeden v cizinu a druhý do Jannaky,
 a třetí - černý jako noc,
 ten naříká, i praví:
 Ó Pargo, ó Turci houfem jdou,
 již svírají tě Turci,
 i netáhnou sem do boje,
 než zradou tebe vezmou;
 ne vezír tebe pokořil,
 ne četná jeho vojska;
 vždy prchali jak zajíci
 před paržskou zbraní Turci,
 i Ljapidové nechtěli se v poli s tebou bíti,
 neb hrdiny máš jako lvy a ženy bohatúrské,
 jimž prach je jako omastek a koule denním chlebem.
 Za peníz Kristus prodán byl,
 za peníz tebe dali.
 Své dítky, matky,
 vezměte, vy popi, svoje svaté,
 zbraň odložte, vy junáci,
 a zahoďte pušky své a v síř a hloubi kopejte,
 své hroby vykopejte,
 a každou kůstku hrdinskou svých otců vyhrabejte,
 by Turek po těch nešlapal,
 jichž nikdy, nikdy nepokořil.





Zpět na Lied and Song Texts Page


Převzato z http://www.recmusic.org/lieder/ - editoval Přemysl Nedvěd st. dne 6.6.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.