Rusalka
Pohádková opera o 3 dějstvích
Skaldatel: Antonín Dvořák
Libreto:    Jaroslav Kvapil
Premiéra.  31.3.1901 v Praze

1. dějství: Jezero uprostřed hlubokých lesů se blyští v měsíčním světle. Na palouku mýtiny tančí a zpívají lesní žínky a laškují se starým vodníkem. Na staré vrbě nad jezerem tesklivá a v sebe zahleděná sedí Rusalka. Touží stát se člověkem, mít lidskou duši, aby mohla probudit lásku k sobě v neznámém, který sem při lovu přicházívá a hýčkán jejími lokty koupe se v jezeře. Rusalka nedbá úzkosti a varování vodníka a zmámená láskou k člověku vyhledá starou čarodějnici Ježibabu. Ježibaba jí přičaruje lidskou duši i postavu za velkou odměnu - průsvitný vodní šat a svůj hlas musí Rusalka obětovat. Ještě těžší je další podmínka. Nepodaří-li se Rusalce němé, bezbranné, udržet si lásku člověka, prokletá a družkami zavržená bude žít v hlubině a její vyvolený se stane obětí tohoto prokletí. Rusalka se nedá odradit a sotva se setká s princem, získá si svou zvláštní krásou jeho srdce. Princ si ji odvede na svůj zámek.

2. dějství: Podaří se Rusalce splnit druhou podmínku Ježibaby, udrží si lásku prince? Sotva, vždyť působí na všechny obyvatele zámku podivně. I starý hajný a kuchtík se bojí, tuší, že není člověk jako oni. Mezi ostatní svatební hosty přišla na zámek i cizí, krásná kněžna a její žár se příliš odráží od Rusalčiny tiché něhy. Kněžna prince nemiluje, ale závist a ctižádost ji ženou k boji o jeho přízeň. Láká jej zcela bezohledně a přelétavý princ, opojen její vášní, zapomíná na svou nevěstu. Starý vodník, jenž z obavy o Rusalku opouští lesní jezírko a stěhuje se do zámeckého rybníku, smutně sleduje Rusalčin žal. Když je svědkem, s jakou hrubostí při slavnostním plese princ Rusalku od sebe odvrhuje, proklíná jej a strhne Rusalku k sobě do vody. Vyděšený princ hledá spasení u kněžny, ta jej však prudce odmítne.

3. dějství: Zoufalství, beznaděj, hrůza z lidské věrolomnosti, to byl příliš krutý úděl pro ubohou věčnou bytost. Není to už krásná Rusalka, ale šerý, do věčného hladu jezerní tmy odsouzený přízrak. Zase je noc, jezero se blyští v záři měsíce, ale Rusalka, bledá jako ta měsíční záře, má vlasy popelavé a oči pohaslé. Znovu vyhledá Ježibabu, ráda by se vrátila ke svým sestrám, k jejich radosti a zpěvu. Bylo by to možné, ale podmínka je příliš krutá pro Rusalčino stále milující srdce. Lidskou krví, krví svého milého by musela smýt prokletí živlů a její ruka by musela zahubit toho, kdo zahubil ji. Rusalka raději volí svůj nešťastný úděl, jen aby její princ žil ve štěstí. Její oběť je však marná. Princ, prokletý vodníkem, onemocní, je jako uhranutý. Kuchtíka a hajného, kteří přišli k Ježibabě pro lék, zažene vodník. Pak se princ jako v mátohách vrací na místo, kde před časem našel svou tajemnou nevěstu. Znovu po ní touží, nechce se vrátit v rej světa, ale přivolá k sobě z jejich polibku smrt. Velkým zpěvem Rusalčina odpuštění opera končí.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková p.p. dne 12.3.2005. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.