Písně milostné

1. Ó, naší lásce nekvete

 Ó, naší lásce nekvete
 to vytoužené štěstí:
 A kdyby kvetlo, a kdyby kvetlo, nebude
 dlouho, dlouho kvésti.

 Proč by se slza v ohnivé
 Polibky vekrádala?
 Proč by mne v plné lásce své
 Ouzkostně objímala?

 O, trpké je to loučení,
 Kde naděj nezakyne:
 Tu srdce cítí ve chvění,
 Že brzo, ach, brzo bídně zhyne.

2. V tak mnohém srdci mrtvo jest

 V tak mnohém srdci mrtvo jest,
 Jak v tem né pustině,
 V něm na žalost a na bolest,
 Ba, místa jedině.

 Tu klamy lásky horoucí
 V to srdce vstupuje,
 A srdce žalem prahnoucí,
 To mní, že miluje.

 A v tom-to sladkém domnění
 Se ještě jednou v ráj
 To srdce mrtvé promění
 A zpívá, zpívá, starou báj!

3. Kol domu se teď potácím

 Kol domu se teď potácím,
 Kdes bydlívala dříve,
 A z lásky rány krvácím,
 Lásky sladké, lživé!

 A smutným okem nazírám,
 Zdaž ke mně vedeš kroku:
 A vstříc ti náruč otvírám,
 Však slzu cítím v oku!

 Ó, kde jsi, drahá, kde jsi dnes,
 Což nepřijdeš mi vstříce?
 Což nemám v srdci slast a ples,
 Tě uzřít nikdy více?

4. Já vím, že v sladké naději

 Já vím, že v sladké naději
 Tě smím přec milovat;
 A že chceš tím horoucněji
 Mou lásku pěstovat.

 A přec, když nazřím očí tvých
 V tu přerozkošnou noc
 A zvím jak nebe lásky z nich
 Na mne snáší moc:

 Tu moje oko slzamí,
 Tu náhle se obstírá,
 Neb v štěstí naše za námi
 Zlý osud pozírá!

5. Nad krajem vévodí lehký spánek

 Nad krajem vévodí lehký spánek
 Jasná se rozpjala májová noc;
 Nesmělý krade se do listí vánek,
 S nebes se schýlila míru moc.

 Zadřímlo kvítí, poto-kem šumá
 Tišeji nápěvů tajemných sbor.
 Příroda v rozkoši blaženě dumá,
 Neklidných živlů všad utichl vzpor.

 Hvězdy se sešly co naděje světla,
 Země se mění na nebeský kruh.
 Mým srdcem, v němž-to kdys blaženost kvetla,
 Mým srdcem táhne jen bolesti ruch!

6. Zde v lese u potoka já

 Zde v lese u potoka já
 Stojím sám a sám;
 A ve potoka vlny
 V myšlenkách pozírám.

 Tu vidím starý kámen,
 Nad nímž se vlny dmou;
 Ten kámen stoupá a padá
 Bez klidu pod vlnou.

 A proud se oň opírá,
 Až kámen zvrhne se.
 Kdy vlna života mne ze světa
 Odnese, kdy, ach, vlna života mne odnese?

7. V té sladké moci očí tvých

 V té sladké moci očí tvých
 Jak rád, jak rád bych zahynul,
 Kdyby mě k životu jen smích
 Rtů krásných nekynul.

 Však tu smrt sladkou zvolím hned
 S tou láskou, s tou láskou ve hrdí:
 Když mě jen ten tvůj smavý ret
 K životu probudí.

8. Ó, duše drahá, jedinká

 Ó, duše drahá, jedinká,
 Jež v srdci žiješ dosud:
 Má oblétá tě myšlenka,
 Ač nás dělí zlý osud.

 Ó, kéž jsem zpěvnou labutí,
 Já zaletěl bych k tobě;
 A v posledním bych vzdechnutí
 Ti vypěl srdce v mdlobě.