Jakobín
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Antonín Dvořák
Libreto: M.Červinka - Riegrová
Premiéra: 9.2.1889 v Praze
 

1. dějství: Na náměstí malého města se objeví o posvícenské neděli dopoledne muž a žena, zřejmě cizinci, kteří s pohnutím naslouchají českému zpěvu. Muž vzpomíná na své mládí, které zde strávil, a žena si vyčítá, že byla příčinou mužovy roztržky s otcem. Oba pak nenápadně sledují život městečka. Náměstím se mihne mládež, pan učitel Benda s dcerou Terinkou a její nápadník, starý, nafoukaný hraběcí purkrabí Filip i myslivecký mládenec Jiří, který je Terince mnohem milejší. Jiří ze žárlivosti zazpívá purkrabímu posměšnou písničku a vyvolá tím jeho zuřivý vztek. Tu zasáhne cizinec a vyptává se purkrabího na zámeckého pána a jeho syna. Slyší, že mladý hrabě chtěl kdysi zrušit robotu a privilegie stavu, oženil se proti vůli rodičů, utekl do světa a ve Francii se přidal k jakobínům. Cizinci nijak neskrývají své sympatie s mladým hrabětem a jeho ideami, a tak jsou purkrabímu hned podezřelí. Už proto, že přicházejí z buřičské Paříže a jsou prý umělci. Vzruch nemá toho dne konce. Náhle přijíždí starý hrabě se svým synovcem Adolfem, kterého prohlašuje za svého dědice. Hned druhého dne mu chce slavnostně odevzdat vládu nad svými statky i poddanými.

2. dějství: Ve škole učitel Benda chystá slavnostní kantátu na počest vrchnosti. Sóla zpívají Terinka a Jiří a sotva je po zkoušce, využívají chvilky samoty k objetí. Tak je přistihne starý učitel, který by raději jako zetě viděl mocného purkrabího než Jiříka. S milenci však nic nepořídí, už proto, že mu nezazpívali sólo v jeho kantátě. Další vzrušení přijde se zprávou, že se ve městě skrývají dva buřiči. K tomu pak vstupují právě ti dva podezřelí do školy a žádají učitele o poskytnutí útočiště. Učitel starosvětsky poděšený strachem z revoluce nejdříve odmítá, ale umělcům, kteří svou touhu po domově hájili v cizině českým zpěvem, nemůže přece on, hudebník, odepřít pomoc. Vpouští je do svého bytu a slibuje, že hned zítra je uvede k hraběti. Na to
přichází na námluvy za Terinkou purkrabí, osočuje Jiřího a vyhrožuje mu vojnou. Poté se objevuje hrabě Adolf, hledajíc purkrabího. Tuší, že záhadní cizinci mohou znamenat ohrožení jeho plánu. Slibuje proto purkrabímu vrchnostenský úřad, jen aby cizince polapil, ale strne, když se před ním náhle objeví onen cizinec a prohlásí se za Bohuše, syna starého hraběte, jenž se vrací domů, aby se ospravedlnil před otcem a odkryl Adolfovy intriky a zlotřilost. Adolf nad ním prozatím zvítězí. Poručí purkrabímu, aby dal Bohuše odvléci do vězení jako podvodníka.

3. dějství: Jiří, který vyslechl Bohušův spor s Adolfem, se marně snaží dostat se ke starému hraběti a setkává se jen s Adolfem, jenž ho dá rovněž vsadit do vězení. Zatím se pomocí klíčnice Lotinky vloudí do zámku Benda s Julií. Julie se skryje ve vedlejší místnosti, Benda sám hovoří se starým hrabětem a vyvolává jeho vzpomínky na zavrženého syna. Hrabě odolává jeho prosbám, aby synovi odpustil. Tu se Julie sama rozhodne k činu. V okamžiku, kdy hrabě zůstane sám, zanotuje starou píseň, kterou kdysi hraběnka uspávala svého synka. Pohnutý hrabě naslouchá ukolébavce a jeho vzrušení Julie využije. Vypráví hraběti Bohušův osud, přesvědčí jej, že Bohuš nikdy nebyl jakobínem a že jen Adolfovy intriky způsobily odcizení otce a syna. Když pak Julie hraběti vypráví i to, že dal Adolf  Bohuše vsadit do vězení, odhodlá se hrabě usvědčit Adolfa přímo. Při slavnosti káže, aby byli
propuštěni na svobodu všichni, kdo jsou ve vězení. Tak osvobodí svého syna i Jiřího a slavnostně se smiřuje i s Julií. Adolf a purkrabí dohráli svou hru a nic už neohrozí štěstí jak rodiny hraběcí, tak Terinky a Jiřího.



Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editovala Eva Keřlíková, p.p., dne 12.6.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.