Cypřiše

Hudba Antonín Dvořák (1841-1904), B. 11 (1865)
Texty Gustav Pfleger-Moravský (1833-1875)


1. Vy roucí písně pějte

 Vy roucí písně pějte
 Tou nocí v mživou dál,
 Všem pozdravení dejte,
 Jež tiží tichý žal.

 Tam spějte přes padoly,
 Kde moje milka dlí
 A rcete co mne bolí
 A proč letíte k ní

 A zapláče-li s vámi,
 Povězte mi to zas,
 Jinak aí dolinami
 Zavane vítr vás.

2. V té sladké moci očí tvých

 V té sladké moci očí tvých
 Jak rád, jak rád bych zahynul,
 Kdyby mě k životu jen smích
 Rtů krásných nekynul.

 Však tu smrt sladkou zvolím hned
 S tou láskou, s tou láskou ve hrdí:
 Když mě jen ten tvůj smavý ret
 K životu probudí.

[See other settings of the text.]

3. V tak mnohém srdci mrtvo jest

 V tak mnohém srdci mrtvo jest,
 Jak v tem né pustině,
 V něm na žalost a na bolest,
 Ba, místa jedině.

 Tu klamy lásky horoucí
 V to srdce vstupuje,
 A srdce žalem prahnoucí,
 To mní, že miluje.

 A v tom-to sladkém domnění
 Se ještě jednou v ráj
 To srdce mrtvé promění
 A zpívá, zpívá, starou báj!

[See other settings of the text.]

4. Ó, duše drahá, jedinká

 Ó, duše drahá, jedinká,
 Jež v srdci žiješ dosud:
 Má oblétá tě myšlenka,
 Ač nás dělí zlý osud.

 Ó, kéž jsem zpěvnou labutí,
 Já zaletěl bych k tobě;
 A v posledním bych vzdechnutí
 Ti vypěl srdce v mdlobě.

[See other settings of the text.]

5. O byl to krásný, zlatý

 O byl to krásný, zlatý sen,
 Jejž spolu jsme tam snili!
 Ach, škoda, že tak krátký jen,
 Byl sen ten přespanilý.

 Tak sladká touha v bytosti
 Se celé uhostila
 A při loučení žalosti
 Se slza dostavila.

 A často chodím na horu
 A za tebou se dívám,
 Však po dalekém obzoru
 Jen žal svůj rozesívám!

6. Já vím, že v sladké naději

 Já vím, že v sladké naději
 Tě smím přec milovat;
 A že chceš tím horoucněji
 Mou lásku pěstovat.

 A přec, když nazřím očí tvých
 V tu přerozkošnou noc
 A zvím jak nebe lásky z nich
 Na mne snáší moc:

 Tu moje oko slzamí,
 Tu náhle se obstírá,
 Neb v štěstí naše za námi
 Zlý osud pozírá!

[See other settings of the text.]

7. Ó, sladká růže spanilá

 Ó, sladká růže spanilá,
 Jak jara zjevy ranní,
 Tys bol mi sladký vkouzlila
 V mé celé žití, ždání.

 Ta všecka tvoje spanilost
 Se v hrud mi zakotvila,
 Že jsem se dal ti na milost, 
 Bys rány vyhojila.

 A ty v své lásce horoucí
 Mě jak svůj sen objala jsi
 A v moje srdce práhnoucí
 Trn nový vrazila jsi.

8. Ó, naší lásce nekvete

 Ó, naší lásce nekvete
 to vytoužené štěstí:
 A kdyby kvetlo, a kdyby kvetlo, nebude
 dlouho, dlouho kvésti.

 Proč by se slza v ohnivé
 Polibky vekrádala?
 Proč by mne v plné lásce své
 Ouzkostně objímala?

 O, trpké je to loučení,
 Kde naděj nezakyne:
 Tu srdce cítí ve chvění,
 Že brzo, ach, brzo bídně zhyne.

[See other settings of the text.]

9. Mě často týrá pochyba

 Mě často týrá pochyba
 Zdaž láska tvá je stálá
 A zas mě naděj kolíbá,
 Žes věrně milovala.

 A znova doufám v lásku tvou
 A vroucně tisknu tebe,
 Tvé vzdechy k sladké vírě zvou
 A k blahu očí nebe.

 Tu hlavu skloním, srdce mé
 Zní tajemnými hlasy,
 My sotva štastni budeme
 A rozvedou nás časy.

10. Kol domu se teď potácím

 Kol domu se teď potácím,
 Kdes bydlívala dříve,
 A z lásky rány krvácím,
 Lásky sladké, lživé!

 A smutným okem nazírám,
 Zdaž ke mně vedeš kroku:
 A vstříc ti náruč otvírám,
 Však slzu cítím v oku!

 Ó, kde jsi, drahá, kde jsi dnes,
 Což nepřijdeš mi vstříce?
 Což nemám v srdci slast a ples,
 Tě uzřít nikdy více?

[See other settings of the text.]

11. Mě srdce často v bolesti

 Mě srdce často v bolesti
 Se teskně zadumá,
 Ó, že ta láska bolesti
 A tolik trnů má.

 Ta láska přejde jako sen,
 tak krásná, spanilá
 A za kratinko upne jen
 Se na ní mohyla.

 A na mohylu kámen dán,
 Nad nímž tam lípa dlí
 A na kameni nápis psán:
 Zde srdce puklé spí!

12. Zde hledím na ten drahý list

 Zde hledím na ten drahý list
 Ve knižce uložený
 A tvého srdce chci zas číst
 Ty sladké polozvěny.

 Tu milým slovem povídáš,
 Že věčně budeš mojí
 A že mě zase uhlídáš,
 Že nic nás nerozdvojí.

 A my se opět viděli,
 Já poznal světa změny,
 Mně nezbyl, leč list zpuchřelý
 Ve knížce uložený.

13. Na horách ticho a v údolí ticho

 Na horách ticho a v údolí ticho,
 Přiroda dříma sladký sen
 A vzduchem táhne to jemné váni,
 Ke kmenu v lese šepce kmen.

 A lesy šumí v modravou dáli,
 Když dechne vání na lupen,
 Šumí a šumí dále a dále,
 S šuměním táhne tak mnohý sen!

14. Zde v lese u potoka já

 Zde v lese u potoka já
 Stojím sám a sám;
 A ve potoka vlny
 V myšlenkách pozírám.

 Tu vidím starý kámen,
 Nad nímž se vlny dmou;
 Ten kámen stoupá a padá
 Bez klidu pod vlnou.

 A proud se oň opírá,
 Až kámen zvrhne se.
 Kdy vlna života mne ze světa
 Odnese, kdy, ach, vlna života mne odnese?

[See other settings of the text.]

15. Mou celou duší zádumně

 Mou celou duší zádumně
 Bolestné dchnutí táhne
 A když i radost v srdci vře,
 Hned žalů mráz v ně sáhne.

 A vše, co drahé,
 Odpadlo od mého srdce stromu,
 Jen tys' mi zůstal, národe,
 A tvoje strasti k tomu.

 Tvým celým dlouhým životem
 Se táhne utrpení,
 Ve věčném bojí zoufalém
 Tvé osudy se mění.

 Já k tobě přilnul, nad tebe
 Mi dražšího nic není,
 Vždyt oba velkou žertvou jsme
 Věčného ujařmení.

16. Tam stojí stará skalá u vchodu údolí

 Tam stojí stará skalá u vchodu údolí,
 Tak opuštěná, pustá, až srdce zabolí.
 K té staré skálé často zabloudí noha má,
 Já vzhůru k ní pozírám vlhkýma zrakama
 A u té tvrdé skály já dlouhé chvíle dlím
 A všecky své bolesti tu v srdci pouspím.
 Až umru, v tu skálu uložte tělo mé,
 Tam na věčnost se uspí to všecko hoře mé.

17. Nad krajem vévodí lehký spánek

 Nad krajem vévodí lehký spánek
 Jasná se rozpjala májová noc;
 Nesmělý krade se do listí vánek,
 S nebes se schýlila míru moc.

 Zadřímlo kvítí, poto-kem šumá
 Tišeji nápěvů tajemných sbor.
 Příroda v rozkoši blaženě dumá,
 Neklidných živlů všad utichl vzpor.

 Hvězdy se sešly co naděje světla,
 Země se mění na nebeský kruh.
 Mým srdcem, v němž-to kdys blaženost kvetla,
 Mým srdcem táhne jen bolesti ruch!

[See other settings of the text.]

18. Ty se ptáš, proč moje zpěvy

 Ty se ptáš, proč moje zpěvy
 Bouří zvukem zoufalým,
 Proč tak teskně, proč tak divě,
 Jako řeka ouskalím

 Neptej se, družko milá,
 Upřímnou tou řečí svou,
 Nesmím ti to pověděti,
 Jaké trýzně srdce rvou.

 Ani lásky, ani slávy 
 Věnce dávno strhané,
 Ani říší pranebeských
 Krásy časem zmítané,

 Ani štěstí uvadlého
 Porozpukané skaliny,
 Ani cizí vůkol zjevy 
 A ty světa pustiny.

 Ani vztek a rozruch vášní
 V neukojném bouření
 Nebudí těch nojich zpěvů
 Divoteskné proudění.

 Avšak jeden bol tak mocný,
 Že duch můj jím zvrácen jest,
 Uzírá mi žití kořen,
 Že nemůže bujně kvést.

 A ten bol, jenž bez ustání
 Vrývá v srdce velkou strast,
 Jenž ty divé písné bucí,
 Ten bol mocný je má vlast.




Zpět na Lied and Song Texts Page


Převzato z http://www.recmusic.org/lieder/ - editoval Přemysl Nedvěd st. dne 6.6.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.