Ciganské melodie (Zigeunermelodien)

Hudba Antonín Dvořák (1841-1904), op. 55 (B. 104), 1880
Lidové texty


1.

 
Má píseň zas mi láskou zní,
když starý den umírá,
a chudý mech kdy na šat svůj
si tajně perle sbírá.
 
Má píseň v kraj tak toužně zní,
když světem noha bloudí;
jen rodné pusty dálinou
zpěv volně z ňader proudí.
 
Má píseň hlučně láskou zní,
když bouře běží plání;
když těším se, že bídy prost
dlí bratr v umírání.

2.

 
Aj! Kterak trojhranec můj přerozkošně zvoní,
jak cigána píseň, když se k smrti kloní!
Když se k smrti kloní, trojhran mu vyzvání.
Konec písni, tanci, lásce, bědování.
Konec písni, tanci, lásce, bědování.

3.

 
A les je tichý kolem kol,
jen srdce mír ten ruší,
a černý kouř, jenž spěchá v dol,
mé slze v lících, mé slze suší.
 
Však nemusí jich usušit,
nechť v jiné tváře bije.
Kdo v smutku může zazpívat,
ten nezhynul, ten žije, ten žije!

4.

 
Když mne stará matka
hrát a zpívat učívala,
podivno, že často,
často slzívala.
 
A teď také pláču,
snědé líce mučím,
když cigánské děti
hrát a zpívat učím!

5.

 
Struna naladěna, hochu, toč se v kole,
dnes, snad dnes převysoko, zejtra, zejtra, zejtra zase dole!
Pozejtří u Nilu za posvátným stolem;
struna již, struna naladěna, hochu, toč, hochu, toč se kolem!

6.

 
Široké rukávy a široké gatě
volnější cigánu nežli dolman v zlatě.
Dolman a to zlato bujná prsa svírá;
pod ním volná píseň násilně umírá.
A kdo raduješ se, tvá kdy píseň v květě,
přej si, aby zašlo zlato v celém světě!

7.

 
Dejte klec jestřábu ze zlata ryzého;
nezmění on za ni hnízda trněného.
Komoni bujnému, jenž se pustou žene,
zřídka kdy připnete uzdy a třemene.
A tak i cigánu příroda cos dala:
k volnosti ho věčným poutem, k volnosti ho upoutala.


Převzato z http://www.recmusic.org/lieder/ - editoval Přemysl Nedvěd st. dne 6.6.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.