Prolog: Kdesi hluboko v lesích žije o samotě prostým a bohabojným životem  poustevník. Stejně prostě a klidně žije uprostřed přírody lid jeho země a prostřednictvím velekněze slouží svému bohu. Avšak celý způsob života dovedou na čas změnit sugestivně působící slova svůdce, falešného samozvance - Satyra.

1.dějství: Satyr se ukazuje jako nestatečný zbabělec. Sténá bolestí nad vykloubeným kotníkem, který mu poustevník s křesťanskou láskou ošetřuje. Sotva však poustevník odejde, začne Satyr, jehož bolesti už polevily, hospodařit v jeho chatrči po svém, zanechá za sebou jen zmatek a uteče.

2. dějství: V kaštanovém háji spatří Satyr dvě dívky, Arsinoe a Psyché, které sem přišly pro vodu. Ještě než Arsinoe přivede svého otce, velekněze Herma, podaří se Satyrovi okouzlit její přítelkyni svým přezíravým a vychloubačným chováním. Avšak ani Hermes a jeho lid neodolají Satyrovu svůdnickému kouzlu a vidí spásu v jeho vychvalovaném "novém způsobu života", který se však zatím projevuje jen odvrhnutím civilizovaného oděvu a bláznivou orgií nad novým pokrmem - syrovými kaštany.

3. dějství: Satyrova slova, plná nejasnosti, mlhavosti a mystiky, okouzlují stále nové a nové posluchače a lid pokorně naslouchá jeho prázdným frázím. Satyr je mu uctívaným vůdcem, novým bohem a se zlou se potáže poustevník, který jej chce před tváří lidu odhalit. S cynickou lhostejností ho dává Satyr zatknout a chystá se jej obětovat k zasvěcení nového chrámu.

4. dějství: Všichni se však nedávají oklamat Satyrovou maskou. Veleknězova žena Eudora, v jejímž domě je poustevník vězněn, poznává pravou Satyrovu živočišnou podobu, zvláště když se pokouší jí činit milostné návrhy. Spolu s uvězněným poustevníkem chce při obětní slavnosti ukázat lidu pravou tvář zvířeckého uzurpátora.

5. dějství: Veliká slavnost zasvěcení nového chrámu se vyvíjí se vší pompou zcela podle Satyrova vkusu. Satyr je sám se sebou navýsost spokojen, a když dokonce Eudora vyhoví jeho přání a odchází s ním do vnitřní svatyně, zajímá se již jen o toto své nejnovější dobrodružství a zanechá odsouzeného poustevníka napospas lidu. Marné je poustevníkovo přemlouvání a vysvětlování a zdá se již, že jeho osud je zpečetěn. Teprve Eudořino volání o pomoc přiměje velekněze i lid k tomu, aby vnikli do vnitřní svatyně, kde odhalují záměry svého zbožňovaného vůdce. A jediný pohled na Satyra, zbaveného své božské důstojnosti, stačí rázem změnit celou situaci. Satyrova samovláda končí a demaskovanému zesměšněnému diktátorovi nezbývá nic jiného než kvapně odejít.