Cesty usmíření
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Josef Bartovský (*1884 ve Stupně)
Libreto: skladatel
Premiéra: nezjištěno
 

1. dějství: U vesnické muziky na Rokycansku v roce 1860 havíři-muzikanti právě dohráli veselou polku a hovoří o práci na šachtě. Nejstarší z nich, Pecánek, volá svou dceru Anýžku, aby si šla s ním připít a posílá ji tančit s mladým havířem Perlíkem. Horník Růžek, Perlíkův kamarád, vezme z žertu Anýžku Perlíkovi z kola, ačkoliv ví, že se nevěsta nikdy nemá brát ženichovi při tanci. Horkokrevný Perlík se ze zlosti opije, vyčte Růžkovi jeho jednání a těžce uráží Anýžku i jejího otce. Ta se s ním proto rozchází. Anýžka se provdá za Růžka a jejich dospělá dcera Márinka se zamiluje do Francka, Perlíkova syna. Perlík a Růžek stále ještě spolu nemluví. Oba mají své muzikantské party a dělají si naschvály. Růžek trvá na tom, aby se Márinka zřekla Francka. Jenom starý Pecánek odsuzuje dávný a zbytečný hněv obou muzikantů.

2. dějství: Děvčata ze vsi váží vodu ze studny před Růžkovým domem. Starý Pecánek jim pomáhá, žertuje a škádlí je. Přichází Francek, aby pozval Márinku v neděli do kostela, kde hraje sólo. Oba milenci si stýskají Pecánkovi. Ten je utěšuje a vypráví jim, co bylo příčinou roztržky jejich otců. Když Márinka odchází, Pecánek Francka ještě zdrží a mudrují o muzice. Do večerního klidu náhle zazní poplašný zvuk píšťaly na šachtě. Po chvíli havíři vyvážejí raněného Růžka. Ten se ze svého zranění pomalu zotavuje a stýská se mu po muzice. Přichází lékař a pochvaluje si pacienta, že bude brzy chlapík. Také horníci ho navštěvují a vyprávějí o tom, že se bude zřizovat hornická kapela, aby havíři dokázali, že umí hrát i jiné skladby, nejen polky a marše. I starý Perlík se přichází usmířit s Růžkem. Oba si všechno odpustí a dohodnou se, že nebudou bránit mladým lidem v jejich lásce a že spojí své muzikantské party.

3. dějství: Po deseti letech před domem Růžkovým, nyní již Franckovým, si Francek čistí křídlovku na nedělní koncert hornické kapely a slibuje svému synkovi, že ho vezme také s sebou. Zatímco je na zkoušce, přichází k Márince na besedu Albínka Štajgrovic a vypravuje jí o záletném mysliveckém mládenci, který ji stále pronásleduje. Po besedě Márinka vyprovodí Albínku domů. Žádná z nich netuší, že myslivecký mládenec vyčkává Albínku v zahrádce Franckova domu. Francek se vrací a domnívaje se, že mládenec je na záletech za Márinkou, vyvleče ho ze zahrádky a v zápase ho nešťastnou náhodou zabije. Když si uvědomí, co provedl, uprchne před trestem. Po dvaceti letech sedí na břehu řeky tři potulní šumaři, kteří téhož dne pochovali svého druha ve vsi za řekou. Vzpomínají na své osudy. Zatímco jdou spát, Francek zůstává a přemýšlí o svém zkaženém životě. Tu k němu přichází neznámý člověk, říká, že je muzikant a prosí, aby ho vzali do party. Francek ho mlčky přijímá. Oba si jdou lehnout ke spícím druhům, nemůžou však usnout. Francek myslí na zemřelého Tondu a neznámý vypráví o svém osudu. Z jeho vyprávění Francek poznává, že je to jeho syn. Nechce se však k němu hlásit, protože je vrahem a kriminálníkem. Rozhodne se, že se utopí. Když neznámý usne, vezme křídlovku a na břehu řeky naposledy hraje Márinčinu píseň. Neznámý se probouzí, poznává matčinu píseň. Volá na Francka, který už sestupuje k řece. Francek slyší synův hlas, vrací se a prosí ho za odpuštění, že způsobil celé rodině tolik bolesti. Jirka a Andryska se také probouzejí a jsou svědky podivuhodné cesty osudu, která dovedla otce i syna po tolika letech strasti k novému usmíření.
 


Převzato z http://emil.htmlplanet.com - editoval Ing. Petr Balatý dne 6.5.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.