Tráva

Zjara první ona vstává,
sníh si z hlavy setřepává,
v létě pod kosou se skloní,
a až k hvězdám sladce voní.
Na podzim, když vítr skučí,
bere zemi do náručí.
V zimě v polích, na zahradě,
peřinu přitáhne k bradě,
aby zjara první vstala,
sníh si z hlavy setřepala.