Převzato z http://www.cscasfyz.fzu.cz/2004/02/kraus.html


Fyzika podle božího světla opravená“


Ivo Kraus,

FJFI, Trojanova 13, 120 00 Praha 2
V době, kdy snad všechny oblasti lidské činnosti i zájmů mají své ilustrované encyklopedie, si zaslouží připomenout, že dochovaným pravzorem pro ně je Komenského Orbis sensualium pictus, nevelká knížka obsahující všech hlavních věcí na světě, všech výkonů života vymalování a jmenování. 

PRVNÍ ČESKÁ ENCYKLOPEDIE

V sedmnáctém století byla mezinárodním jazykem vzdělanosti stále ještě latina; jedině ona otevírala cestu ke starověké a středověké učenosti a literatuře. Aby její základy zvládli žáci rychleji a snáze, "bez obtížného trápení mysli, aby jim zůstal dostatek času na věcné vzdělání", sestavil Jan Amos Komenský originální jazykovou učebnici spojující obrázky s textem pomocí číselných odkazů. Protože usiloval o vzdělání plné a ucelené, je Orbis pictus koncipován jako encyklopedie, provádějící čtenáře ve 150 kapitolách celým světem; věci a jevy jsou přitom spojeny v jeden celek. Začíná se kapitolou o Bohu, další popisují božské dílo - přírodu neživou a živou, člověka, jeho tělesnou a duševní stránku, zaměstnání, vlastnosti; závěr patří náboženství. Své místo dostaly v Komenského díle i exaktní vědy, stroje, technická zdokonalení a vynálezy, filozofie jako souhrn všech věd, věda o čísle, zeměměřičství a poznávání mimozemských těles a jevů. Aby mohl Orbis plnit svůj výchovný cíl, bylo ovšem třeba jeho obsah v každém dalším vydání aktualizovat. Příkladem může být kapitola o astronomii nadepsaná Nebe. 

Původní text. "Nebe se otáčí a obchází Zemi uprostřed stojící. Slunce, kdežkoli jest, svítí ustavičně, ačkoli chmury (mračna) nám je odnímají. I působí svými paprsky světlo, světlo pak den. Naproti jest tma; odtud noc..." 

V pozdějších vydáních byl text samozřejmě opraven v duchu heliocentrického názoru. 

Orbis pictus z roku 1883. "Slunce kdežkoli jest svítí ustavičně, byť i někdy bylo zakryto, zvláště mračny. Země točí se a obchází Slunce uprostřed stojící, jakkoli se nám zdá, že Země stojí a Slunce ji obchází, vycházejíc a zacházejíc. Paprsky sluneční, padajíce na stranu Země k Slunci obrácenou, působí světlo, tudy den; na straně od Slunce odvrácené jest tma, tudy noc..." 

Ve výkladu slunečního a měsíčního zatmění nebylo naproti tomu třeba ani později nic podstatného měnit: "Slunce jest pramen světla, vše osvětlující. Ale nepronikají se paprskem jeho tělesa temná, jako Země a Měsíc, neboť dávají stín na místo protější. Proto když Měsíc přichází do stínu Země, zatmívá se, čemuž říkáme zatmění měsíční. Když ale Měsíc běží mezi Sluncem a Zemí, pokrývá se stínem svým a tomu říkáme zatmění sluneční, protože nám bere odiv (pohled) na Slunce a světlo jeho. Než Slunce nic přitom netratí, ale Země." 

Za dvě stě let došlo v této části Komenského spisu jen k drobným jazykovým úpravám: "Paprsky sluneční nepronikají tělesa neprůhledná, jako Zemi a Měsíc, nýbrž vrhají stín na protější stranu; pročež když Měsíc přichází do stínu Země, ztrácí světlo, čemuž se říká zatmění Měsíce; a opět když Měsíc běží mezi Sluncem a Zemí, zakryje časem Slunce, odnímaje Zemi sluneční paprsky, čemuž říkáme zatmění Slunce; však Slunce při tom světlosti nepozbývá, leč my ji pouze nevidíme." 




Už celé století neslouží Orbis k tomu, abychom v něm hledali vědecké nebo technické poznatky. Dnes má poslání zcela jiné. Je poutavě sepsaným dokumentem o způsobu života našich předků a svědectvím o schopnosti Komenského stručně a přitom srozumitelně vystihnout, co je pro pochopení uváděných věcí, jevů, vlastností a činností skutečně podstatné. Kolik informací (a téměř zapomenutých pojmů) obsahují např. pouhé dvě věty v kapitole Studně ve vydání z roku 1883: „Kde pramenů není, studně se kopají a ohrazují se ohlubní, by tam nikdo nespadl. Odtud váží se voda věderci, které visí buď na bidle, nebo na provaze, nebo na řetěze, a to buď vahou, buď kladkou, buď válcem rukovětí opatřeným, buď konečně pumpou.! 

Latinský text díla (s původním názvem Encyclopaedia sensualium ) měl Komenský připravený už za svého pobytu v Blatném Potoku. Protože ale tamější tiskárna nebyla schopna zhotovit obrázky a problémy vznikly i s paralelním maďarským textem, vyšel Orbis sensualium pictus nejdříve v latinsko-německé verzi v Norimberku (1658). Brzy potom následovala jak další vydání latinsko-německá, tak úprava latinsko-německo-italsko-francouzská a latinsko-německo-maďarská. Roku 1659 si ho s názvem Comenius ? s visible world vytiskli v Londýně, později i v New Yorku. Užívanou a oblíbenou učebnicí se Orbis stal také v Dánsku, Švédsku, Řecku, Polsku, Rusku, několikrát byl přeložen do polštiny, v roce 1913 vznikla verze srbsko-česko-německo-francouzská. Český překlad (v kombinaci s latinou, němčinou a maďarštinou) vyšel poprvé v Levoči (1685), měl název Svět viditelný a jeho jazyková kvalita za mnoho nestála; použitá čeština byla směsí jazykových prvků českých, středoslovenských a východoslovenských. Za skutečný první český text je proto považováno až opravené levočské vydání z roku 1728. 

Orbis pictus, určený původně dětem, si u nás našel cestu i do odborných škol. Když byl např. v roce 1870 doplněn partiemi o hospodářských strojích, železnici, továrně apod. a vydán jako Orbis pictus v řeči české a německé , stal se praktickou příručkou sloužící k tomu, "aby žáci nabyli znalosti z oboru hospodářství i průmyslu, naučili se správně českým výrazům zde se naskytujícím, a aby na základě těchto vědomostí naučili se také pojmenováním těmto v jazyku německém." 

PROČ SE KOMENSKÝ ZAJÍMAL O ROZVOJ PŘÍRODNÍCH VĚD?

Chtěl obsáhnout a využít současnou vzdělanost k reformě lidstva. Pro dosažení tohoto cíle navrhoval ustavit sbor světla (collegium lucis), mezinárodní akademii věd, která by podporovala výzkum, výměnu a uplatnění vědeckých novinek. Byl ale přesvědčen, že „jediným posláním vědy je pomáhat lidstvu, a proto věda, neprojevující se činy, ať zhyne“. 

Vědami se v 17. století rozuměla především astronomie, matematika a fyzika, která zahrnovala mechaniku, optiku, chemii a biologii. Astronomii věnoval Komenský např. hvězdářskou pomůcku O vycházení a zapadání přednějších hvězd oblohy osmé: tak, aby se i bez globu, kdykoli v roce která zvláštnější hvězda se spatří, co a jaká jest a jak slove, spatřiti mohlo a podstatnou část spisu Přehled kosmografie (Cosmographiae compendium) . A protože se astronomie neobejde bez matematiky, rozhodl se napsat i učebnici geometrie. To, co zůstalo dochováno, je bohužel jen zamýšlený koncept. Má dvě části, teoretickou (definice geometrie a její rozdělení, pojem bodu, úhlů, pojednání o plošných tvarech, o kruhu, trojúhelníku a tělesech) a praktickou, v níž je vysvětleno měření vzdáleností, ploch, výšek a hloubek. 

V roce 1633 a pak ještě čtyřikrát byl za Komenského života vydán oblíbený Přehled fyziky podle božího světla opravené. Už samotný název vyjadřuje přesvědčení, že pravá moudrost musí vycházet jak ze smyslového a rozumového poznání, tak z Písma svatého“. Výklad začíná biblickým stvořením a rozpravou o základech světa, tj. o látce, duchu a světle, pokračuje pojednáním o pohybu, kvalitách a proměnách věcí, klasifikací živlů, samostatná kapitola patří párám, plynům a látkami vzniklými zahušťováním (nerostům, hvězdám a planetám uspořádaným podle Ptolemaiova geocentrického modelu). Druhá část knihy je o živé přírodě, andělích, nemocích těla i ducha a ve třetím vydání (1663) rozšířena o objev velkého krevního oběhu, kterým Angličan William Harvey vyvrátil od starověku tradovaný názor, že krev je rozváděna žilami z jater. 

Protože světlo (lux) Komenský považoval za zdroj vesmírného tepla i za božský princip, spojující svět hmotný s duševním, byl přesvědčen, že nové přístroje (dalekohled a mikroskop) pomohou odhalit nejen zákonitosti fyzikálního světla, ale i zákony šíření světla intelektuálního. 

Orbis

MÍSTOPIS ŽIVOTNÍCH OSUDŮ UČITELE NÁRODŮ

Byl jediným synem Martina Komenského a jeho ženy Anny, za nejpravděpodobnější místo narození (28. března 1592) je považována jihomoravská Nivnice. Dětství prožil v Uherském Brodě a ve Strážnici, do školy chodil v Uherském Brodě a v Přerově, počátkem roku 1611 odešel do Německa, aby tam v Herbornu a Heidelbergu studoval teologii; před zpáteční cestou domů zjara 1614 navštívil krátce ještě Nizozemí. „Já jsem ve čtrnáctém roce tohoto století urazil cestu z Heidelbergu do Prahy zcela sám a pěšky, jsa bezpečen průvodem strážného anděla a pevným zdravím. Příčinou té pěší cesty bylo totiž, že již nezbývalo mnoho z kapesného, a rovněž jsem právě od pohybu očekával pozdravení z nemoci a také jsem se v té naději nezklamal.“ Po návratu na Moravu mu jeho mecenáš, hejtman markrabství Moravského Karel starší ze Žerotína, pomohl, aby se stal představeným školy v Přerově . V roce 1616 byl vysvěcen na kněze a dva roky nato pověřen řízením bratrského sboru ve Fulneku. Po porážce stavovského povstání se skrýval několik let (1622-1625) na Žerotínově panství v Ústí nad Orlicí a v Bílé Třemešné (1626-1628). Na přelomu let 1627-1628 pobýval také v Horní Branné na zámku, který tehdy patřil Václavu Zárubovi z Hustiřan. 
Jan Ámos Komenský

"Když císař Ferdinand, toho jména druhý, vypověděl kazatele evangelických církví z Čech a Moravy (zároveň se všemi, kteří nechtěli změnit náboženství, nevyjímaje ani šlechtu), tu jsme se vystěhovali roku 1628 do sousedních krajů Německa, Polska a Uher; já s mnoha jinými jsem byl zanesen do Lešna v Polsku." (Vlastní životopis J. A. K.) Během lešenského exilu (1628-1656) žil na pozvání přátel nějaký čas také v Anglii (1641-42), Švédsku (1642-1646) a v Blatném Potoku (Sárospatak, Šaryšský Potok) na řece Bodrogu v zemplínské župě nedaleko dnešní slovensko-maďarské hranice (1650-1654). Po zkáze Lešna v dubnu 1656 se na zbytek života uchýlil do Amsterodamu, kde 15. listopadu 1670 zemřel. 
* Nevědomosti lékem jest učení, kterým vtip na školách zpraven býti má; však tak, aby učení bylo pravé, aby bylo plné, aby bylo jasné, aby bylo pevné. Pravé bude, jestliže ničemu jinému nebudeme se učiti, leč tomu, co užitečného k životu jest, aby později nebylo příčin k pykání a naříkání: potřebných věcí nejsme povědomi, poněvadž jsme se učili nepotřebným; plné bude, jestliže rozum vybystří k moudrosti, jazyk k výmluvnosti, ruce k důmyslnému dílu konání; tať bude sůl života, totiž moudrým býti, moudré činiti, mluviti; jasné bude a tím i pevné a stálé, jestliže to, čemu se učíme, nebude temné aneb zmatené, nýbrž zřetelné, rozeznatelné a článkované, jako prstové na ruce. Čehož základ jest, aby věci smyslové právě představeny byly smyslům, aby pochopeny býti mohly. Pravím, a opětuji hlasem velikým, že toto poslední je všeho ostatního základem, protože ani činiti, ani mluviti moudře nemůžeme, leč bychom prvé všemu, co činěno a o čem mluveno býti má, dobře rozuměli. V rozumu pak ničeho není, co nebylo dříve v smyslu. (Orbis pictus, z předmluvy J. A. K.) 
* Činný život je vpravdě životem, zahálka hrob člověka za živa. (J. A. K.) 
* Nadejde čas, kdy zástupy šlechetných tě budou ctít, Komenský, i tvé skutky i sen tvých nadějí. (Z básně německého filozofa Gottfrieda Wilhelma Leibnize; překlad F. Kožíka) 

Ivo Kraus
Pozn. Redakce

O vztahu J. A. Komenského k  přírodním vědám byl publikován v našem časopise článek Z. Horský: Příspěvek J. A. Komenského k přírodním vědám , Čs. čas. fyz. A 20 (1970), 539. 
 

Logo Čs. čas. fyz./ Československý časopis pro fyziku 2/2004 /