CXLVI - Židovství
Přece však pravá čest pravého Boha zůstala u arciotcův, kteří byli živi před potopou i po potopě světa. Mezi těmi bylo Abrahamovi1, původci Židů, otci věřících, zaslíbeno símě ono ženino, spasitel světa. A sám, od pohanův jsa odloučen, s potomky svátostí obřezání2 poznamenán, obzvláštní národ a církev boží založil. Tomuto lidu dal potom Bůh skrze Mojžíše3 na Sinai4 svá přikázání psaná vlastním prstem na kamenných deskách5. Pak nařídil (ustanovil) požívání velikonočního beránka6 a oběti na oltáři7 od kněží8 obětované a kadění9. I kázal učiniti stánek úmluvy10 s truhlou svědectví11. Nadto kázal vystaviti měděného hada12 proti hadímu uštknutí na poušti. Což všecko bylo znamením příštího Mesiáše, jehož Židé posud očekávají. 

Zpět    Obsah   Dále