Převzato z vydání ORBIS PICTUS, SVĚT V OBRAZÍCH, FR. BOROVÝ V PRAZE 1941

Úprava textu

Text, kterým převedl Josef Chmela vratislavské vydání Orbisu z r. 1818 do českého jazyka, nemohli jsme nechat beze změny. Na četných místech bylo třeba upravit Chmelův překlad věcně podle toho znění, které své knize dal sám Komenský. Pozdější vydavatelé totiž Komenského mnohdy doplňovali a opravovali. 

Tak hned v II. kapitole na konci ke slovům quatuor elementa, mundi maxima corpora přidávali: seu potius prima stamina omnium corporum, což Chmela přeložil ,či raději první osnova (základové) všelidských těl'

Za života Komenského se věřilo, že země je střed světa. Když pak Kopernikova nauka opravila geocentrický názor, měnil se příslušný text Orbisu. V III. kapitole za slova Coelum rotatur et ambit terram stantem in medio přišla poznámka: prout antiqui crediderunt; recentiores enim terrae motům circa sólem defendunt ,jakož se staří domnívali; nebo novější běh země okolo slunce zastávají'

Značné změny byly pak provedeny v kapitolách C III. Sphaera coelestis a C IV. Planetarum adspectus. Ale s jadrným textem Komenského se nespokojili vydavatelé ani tam, kde jednal o lidské duši (kap. 42). Úplně přepracovali také článek Philosophia (kap. 101). 

Se stanoviska kulturně historického jsou zajímavé i drobnější poznámky. Mezi divoká zvířata (kap. 28) zařadil Komenský též jednorožce a napsal o něm: Monoceros unum cornu habet, sed pretiosum ,jednorožec má jeden roh, ale drahý'. K tomu později připojili slova nisi saput fabulam, která Chmela přeložil ,bajkou-li to nepáchne (není-li to smyšlenka)'

Mluvě o tom, že lidské osudy řídí božská prozřetelnost, nikoli vliv hvězd (kap. 149), poznamenal Komenský: Cometae quidem soleni nihil boni portendere ,vlasatice sice nic dobrého neznamenávají'. Tato víra se držela dlouho do nové doby, a tak ještě Chmelova předloha tu má dodavek ut vulgo creditum ,jak se vůbec věří'

Víra Židů v příchod Mesiáše (kap. 146) byla vydavateli Orbisu označena jako falsa spes ,klamná naděje'. Spasení křesťanů pro Krista (in eo solo salvamur, kap. 147) je formulována obšírněji: in solo eius nomine et merito ex gratia salvamur ,jediné pro jméno a zásluhy jeho z milosti spaseni býváme'. O těžkých trestech zločinců (kap. 125) mluví novější vydání Orbisu v čase minulém.

Vratislavské vydání Orbisu vypustilo celou 138. kapitolu Regia maiestas, snad vlivem tehdejších politických poměrů. Když jsme chtěli dáti čtenářům do rukou co možná věrnou podobu původního Orbisu, musili jsme i obrázek k této části přejmout podle prvního vydání (Norimberg 1658). Naproti tomu byl Arbor consanguinitatis (kap. 119) proti textu Komenského značně rozšířen. Chmela při překladu této části, „mnoho starého použil, ale také mnoho nového přitvořil", jak sám praví. Ale „aby se mylná slova po světě neroztrousila, a tudy mnoho ponešvařila", poslal Chmela svůj text prohlídnout Václavu Hankovi. A na konci Pospíšilova vydání (str. 450) čteme ještě 28 slov pro příbuzenské vztahy, která byla Chmelovi poskytnuta „dobrotou p. V. Hanky, rytíře svatovladimírského". (Car Mikuláš dal Hankovi řád sv. Vladimíra.)

Pospíšilovo vydání Orbisu bylo určeno za pomůcku při výchově dětí a podporovala je i konsistoř. Proto patrně vypustil Chmela některá choulostivější místa, jako při popisu lidského těla (kap. 37): in illo (pectore) sunt feminis binae mammae cum papillis ,na hrudi mají ženy dva prsy s bradavkami'; při obraze ložnice (kap. 72): matula est vesicae levandae,nočník je k vyprázdnění měchýře'. Když mluví o následcích opilství (kap. 112), říká Orbis, že z něho vzniká vita libidinosa inter fornicatores et scorta osculando (basiando), palpando, amplexando et tripudiando ,život chlipný mezi smilníky a nevěstkami s líbáním, hlazením, objímáním a tančením'. Bylo to třeba doplnit již také proto, že příslušné obrázky mají věci, jichž jména se vyskýtají ve vypuštěných větách, označeny odkazovými čísly.

Chmela znal jazyk originálu velmi dobře. Byl profesorem klasických jazyků, překládal antické autory a vydal objemný latinský slovník. Měl velkou zásobu i českých názvů a zpravidla překládal latinský výraz dvěma, někdy též třemi způsoby českými. Ale všecka slova jeho překladu jsme podržet nemohli. Veliké množství závorek by rozptylovalo čtenářovu pozornost a často je Chmelová varianta z mluvy lidové, z nářečí. V odborném názvosloví se namnoze ujala zcela jiná označení, než jaká čtli naši předkové před sto lety v Orbisu. Diaphragma je po česku bránice, omentum má jméno předstěra, pericranium nazýváme omozečnicí (kap. 39). V hvězdářství (kap. 103) raději zachováváme cizí názvy ekliptika a kolur než Chmelovo slunník nebo krojník. Mluvíme o polárních hvězdách (stellae polares), kde Chmela užíval přídavného jména stěžejní. Zodiacus je nám zvířetníkem, nikoli zvorem nebo zvěřincem. Polohy oběžnic vzhledem k stálicím, s nimiž souvisí osudy lidí, mají ustálené označení aspekty; Chmela přeložil neporozuměním ,pohled na pobludice' (kap. 104).

Kde to bylo možné, ponechali jsme Chmelovo přetlumočení, a vlastní překlad následuje v hranatých závorkách. Stejně jsou naše opravy označeny vůbec, pokud jen to dovolovala grafická úprava.

Stran jazykového znění třeba poznamenati, že jsme pořádek slov přizpůsobili duchu českého jazyka. Chmela měl zálibu v tvarech na -ové v 1. pádě množného čísla u mužských jmen podstatných, na př. pahorkové, plodové zemští, dobří kamenové atd. To zní dnes v běžném jazyce příliš strojeně, aby to mohlo zůstat bez úpravy. Zcela se ovšem musil změnit pravopis. Z citátů v předcházejícím úvodě je patrno, že se Chmela držel toho způsobu, který předpisoval y po každém c, z, s, a také spojce i dával podobu y. Ze zachované korespondence víme, že tak činil nerad, neboť byl žákem Dobrovského a hlásil se k reformním snahám Hankovým a Jungmannovým. Ale autorita universitního profesora češtiny Jana Nejedlého bránila proniknutí pravopisné reformy. Proto tiskl Pospíšil gegj místo ,její', woley místo ,volej!' a pod.

Jazyk naší doby obrozenské dobře se hodí k starým obrázkům i k starému myšlenkovému obsahu.

Fr. Oberpfalzer