CXLVII - Křesťanství
    Jednorozený věčný syn Boží3, zaslíbený prvním rodičům v ráji, v čase konečně naplněném - počatý z Ducha svatého v nejsvětějším životě Marie Panny1 z královského rodu Davidova a vzavší na se lidské tělo - v Betlémě Judském v největší chudobě v chlévě2 roku (od stvoření) světa 3970 na okršlek zemský přišel, ale čistý ode všeho hříchu. 
    I dáno bylo jemu jméno Ježíš, což znamená spasitele. Ten když byl křťen svatým křtem4, svátostí nového zákona, od Jana, předchůdce svého5, v Jordáně, zjevilo se největší tajemství Božské trojice, an Otcův hlas6 svědectví dával, on že jest Syn jeho, a Duch svatý v podobě holubice7 s nebe se snášel. 
    Od toho času, v 30. roce věku svého, slovy i skutky, [z nichž se skvělo božství,] ukázal, kdo by byl, až do roku čtvrtého, od Židův nejsa ani poznán ani přijat pro dobrovolnou chudobu. Od týchž nepřátel, an prvé byl ustanovil večeři tajemství8 plnou těla a krve své na potvrzení nového zákona a na památku svou, jat jsa konečně, před soudnou stolici Piláta, vladaře císařského, smýkán, obžalován a na smrt odsouzen jest, beránek nevinný. 
    Jsa přibit na kříži9, za hříchy světa obětován, smrt podstoupil. Třetího dne ale, když byl oživěl božskou mocí svou, vstal z hrobu10 a po čtyřiceti dnech - s hory Olivetské11 vzat jsa do nebe12 a tam se vraceje, odkud byl přišel, - na ten způsob říkaje zmizel před očima učenníkův svých13. Těm desátého dne po svém do nebe vstoupení Ducha svatého14 s nebe seslal, a je touto mocí naplniv, na svět poslal, aby o něm kázali. 
     Sám někdy přijde o posledním soudu, dotud sedě na pravici Otce svého a za nás se přimlouvaje. 

     Po tomto Kristu nazýváme se křesťany a jediné pro něho býváme spaseni. 

Zpět   Obsah    Dále