KAPITOLA VII

JAK V ČINECH A PRACÍCH CVIČENY MAJÍ BÝTI DÍTKY

Děti vždycky rády dělají něco, protože krev mladá tiše státi nemůže. A to jest hrubě dobře; nerci-li jim toho brániti nesluší, alebrž i zamýšleti jim, aby vždycky co dělati měly. Nechť jsou mravenečkové, vždycky se okolo něčeho čmýrající, nosící, vláčící, skládající, překládající; toliko aby rozumně dělali, co dělají, pomáhati jim a ukazovati všeho vzor, by pak titěrky byly (jako v jiném jich cvičiti nejprv nelze), neliknovali se81 pohráti s nimi. O Themistoklovi, athénském knížeti, zapsáno máme, že, když k němu mládenec jeden přijda, s synem jej v pokoji na hůlce jezdícího nalezl a tomu se podivil že tak slavný muž tak dětinsky sobě počínaje s dítětem hrá, on prosil ho, aby toho žádnému nepravil, až sám také dítky míti bude; namítaje, že když sám bude otcem, lépe, jaká jest otcovská k dětem náklonnost, vyrozumí a na tom, co nyní za dětinství má, horšiti se přestane.

Kdykoli tedy děti od jiných něco vidouc téhož dělati se pokoušejí, přáti jim toho; však poněvadž některé věci nebezpečné by byly (jako nožem krájeti, sekerou sekati atd.), v něčem pak dětem, to do rukou dada, škoda by se stárni mohla (jako s hrnci, sklenicemi, knihami atd. zacházení), příhodné bude místo pravého nádobí přistrojené pro ně titěrky míti; nože olověné neb jinak tupé, sekery a kordy dřevěné, knížky staré, nepotřebné, bubny, trouby, koně atd. dřevěné, pluhy, vozíčky, sáně, mlýny, domy atd. malé a cokoli podobného; s těmi věcmi nech třeba vždycky hrají, a tím sobě tělo k zdraví, mysl k jemnosti, údy těla k hbitosti a potočivosti cvičí. Rády také děti domy stavějí a lípají, buď z bláta neb z třísek, holí, kamení; což znamením jest a začátkem architektoniky, totiž stavitelství. Sumou, s čímkoli neškodným děti hráti chtějí, pomáhati jim raději nežli překážeti náleží; neboť čím jiným zanášeti se nemají, a zaháleti tělu i mysli škodná věc jest.

Po stupních pak let jda, v prvním roku řemeslení jejich jest, když se naučí ústečka otvírati ku pokrmu, hlavičku na sobě držeti oči obraceti, do rukou něco bráti, sedati, státi atd., čehož všeho více přirozením nežli cvičením dosahují.

V druhém a třetím roce mechanika82 platněji se jich chytati bude. Tu zajisté porozumívají, co jest běhati, skákati, vrtěti se, hráti s něčím, zapalovati něco, hasiti zase, točiti neb přelívati vodu, fofrovati něčím, přenášeti něco z místa na místo, zdvihati, klásti, káceti, stavěti, obraceti, svíjeti, rozvíjeti, ohýbati, přímiti, lámati, krájeti atd. čehož se jim dovolovati i něco ukazovati má, jak čeho příčiny.83

Rok čtvrtý, pátý, šestý práce a řemeslení plný bude, jakož býti má. Nebo není dobré znamení, když dítě příliš tiše sedí a chodí; vždycky běhati a vždycky něco dělati zdravého těla a čerstvé mysli jistým důvodem84 jest. Protože, jak navrženo, očkoli se pokoušejí, přáti jim toho a napomáhati, aby co dělají, vždy s nějakým rozumem bylo a k dalším opravdovým věcem se hodilo.

Mají také do malířství a písařství zavozovány býti hned v této mateřské škole dítky, a to hned třeba v třetím neb čtvrtém roku, jak se při kom k tomu mysl znamená anebo vzbuditi může. Jmenovitě dáváním jim do rukou křídy (neb uhle, u chudších), a tím aby sobě tečky, čáry, háky, kliky, kříže, kolečka dělali, jak chtí; čehož se jim i vzor pomaličku ukazovati může, vše ze hry a kratochvíle. Tím zajisté způsobem ručičku sobě k držení potom křídy a k dělání trhů navedou, a co jest tečka, co čára nebo čárka atd. vyrozumějí. Což bude preceptoru čistý fortel.85

Ku pracím mysli přistoupíc86 dialektika87 tu jiná býti nemůže než přirozená a zvykem nabytá; jak při čem rozumu ti, s nimiž bydlí, užívají, dobře neb zle, tak děti tomu po nich se učí. O čem není tuto co poroučeti.

Aritmetiky začátek sotva v třetím létě býti může, když začínají nejprv asi do pěti, potom asi do desíti počítat, aneb aspoň to jadrně vyslovovati, i kdyby pak nejprv, co to jest, nerozuměli. Potom začnou sami od sebe, nač se to počítání děje, vyrozumívati. V čtvrtém, pátém, šestém létě naučí-li se asi do dvaceti pořádně počítati, a že sedm jest víc než pět, patnáct víc než třináct atd. hbitě rozhodnouti, dosti bude. Co v počtu sudý a co lichý jest, ze hry, kteráž „sudá lichá" slove, snadně vyrozumějí. Dále jich do aritmetiky vésti (sčítáním, odčítáním atd. obtěžovati chtěje) daremné jest i škodné; poněvadž nic naprosto v mysli naší tížeji se nepořádá jako počet.

Geometrie chápati začnou asi v druhém roce, porozumíváním totiž, co veliké a co malé slove, a zatím potom, čemu se krátké neb dlouhé, široké neb úzké říká. V čtvrtém roku prospějí,88 budou-li některých figur rozdíly znáti, co totiž kolo slove, co linka nebo čára, co kříž atd. Naposledy jména měr vůbec známějších: dlaň, píď; loket, sáh, váha, pitna, žejdlík atd., a jestliže co víc samo jim v známost vejde, a oni sami měřiti, vážiti, přirovnávati jednoho k druhému pokoušeti se začnou.

Muzika nejpřirozenější nám jest; jak se na svět dostáváme, hned písničku, pád rajský připomínající, zpíváme: Á, á, é. Kvílením, pravím a pláč nejprvnější naše muzika jest, jíž dítkám zbránit nelze, aniž (by i bylo možné) sluší, protože k zdraví napomáhá. Nebo dokud
jiných těla cviků a hýbání není, tímto se prsa a vnitřnosti čistí a propravují.

V druhém roce muzika zevnitřní89 již také dětem libá býti začíná, zpívání, hudení, helekání, břinkání, zvonění, hodin bití, hraní na nástroje muzické. Proto jim toho mírně dodávati, aby k melodii a harmonii uši i mysl jejich zvykaly.

V třetím roce dětinská muzika ještě se také na poslouchání stavovati90 musí. Proto zpívá-li se před a po stole neb při modlení, to ať se v přítomnosti dítek děje, a jim k tomu, aby jakž takž pozorovaly, pomoc činí; též má-li kdo příčinu na některý nástroj před dítkami hráti, též je do chrámu, kdež celé shromáždění zpívá, s sebou bráti atd., dosti bude.

V čtvrtém roku zpívání některým již nebývá nemožné; při zpozdilejších se ještě odložiti může, toho jen, co o minulém roku řečeno, šetře. A přidati se v tomto roku může (zvlášť pacholatům) píšťala, buben, housličky dětinské atd., aby sobě pískati, břinkati, drnkati a tím i sluch k rozličným hlaholům oblomovati i v něčem následovati zvykaly. V roce pátém (jestliže toho v čtvrtém nezačato) čas bude, aby ústa svá v písničkách a chválách duchovních otvírati a hlasu svého k chvále bohu stvořiteli užívati začínaly.

V šestém roce mohou při vánocích naučeni býti veršíkům těm dvěma: „O naplňujž nás svým duchem, pane Jezu Kriste" atd., aby (vedle oněch prvnějších, neboť se to vždycky obnovovati musí) i ráno i večer po modlení zpívány byly.

To vše i víc nadto rodičové a pěstounové, s dítkami večer po pracích neb po obědě se pomeškajíc a s nimi pozpívajíc, snadničce v mysl uvésti mohou. Nebo tu již paměť jejich prostrannější a ohbitší jest, než předtím, i víc chápá i příčinou rytmů a melodie snáze a liběji. Čím víc toho uměti budou, tím se jim to víc líbiti bude, a boží chvála z úst nemluvňat se rozhojní. Blahoslavený dům, kdež se tato davidovská muzika91 slavně drží!


81 neliknovati se nelenit, nerozpakovat se
82 mechanika řemeslná činnost
83 jak čeho příčiny jak se k čemu naskytne příležitost
84 jistý důvod bezpečný důkaz
85 preceptoru bude čistý fortel pro učitele to bude jistě výhoda
86 k pracím mysli přistoupíc postoupíme-li od prací tělesných k duševním
87 dialektika pravidla správného myšlení (viz kap. IV, pozn. č. 25)
88 prospěji vykáži prospěch
89 muzika zevnitřní  vnější, ledy ne již pouze jejich vlastní hlas
90 na poslouchání se stavovati musí se spokojit pouze poslechem
91 davidovská muzika král David hrál podle biblického vyprávění na harfu