KAPITOLA VI

JAKÝM ZPŮSOBEM DÍTKY V ROZUMNOSTI 
CVIČENY BÝTI MAJÍ

Když jsem byl syn u otce svého maličký (dí Šalomoun) a jediný při matce své, on vyučoval mne a říkal mi: Nabud moudrosti, synu můj, a za všecko jmění zjednej sobě rozumnost, atd. (Přísl. 4, 4 atd.) A tak rozumní rodičové činiti mají, ne na to jen, aby dítky živy byly, ani na to, aby hojnost jmění nashromážděného měly, myslíce; ale o to, jak by moudrost v srdce jejich uvedena býti mohla, usilujíce.

„Nebo moudrost dražší jest než kamení drahé, a všecky nejžádostivější věci nevyrovnají se jí; protože dlouhost dnů jest v pravici její, a v levici její bohatství a sláva. Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné. Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují; a kteříž ji mají, blahoslaveni jsou."

Znamenejte62 také rodičové, kdy s dítkami svými cvičení začínati máte, Šalomoun praví, že od otce svého, hned maličký byv, vyučován byl; a že, ač matka jediného měla, cvičiti však ho nebránila. Cvičeny tedy i naše dítky býti mají k vyrozumívání všechněm věcem, přirozeným i jiným.

Ale jak to dělati? I tak, jak se to při mladičkých dělati dá; to jest podle pochopitelnosti63 jejich. Kupříkladu:

I. Fyzika61 vnově narozených dítek jest jísti, píti, spáti, zažívati, růsti. Ale ony tomu nerozumějí. V druhém teprv a třetím roce začínají porozumívati, co „papa" jest, co „bumba", co chléb, co maso atd., též co voda slove, co oheň, co země, co vítr, co zima, co teplo, co člověk, co kravička, co psíček a některé obecnější přirozených věcí rozdíly. Čemuž chůvy, s nimi se pěstujíce a procházejíce, učiti mají: Hle, kravička! hle, ptáček! hle, kočička! hle, dítě atd. V čtvrtém, pátém, šestém roku postupovati mohou v týchž přirozených věci známosti vždy dál a dál, aby co kámen, co písek, co hlína, co strom, có ratolest, co pupenec, co kvítek atd. slove, věděly; též znáti některá ovoce: hrušky, jablko, třešeň, hrozen atd., item jmenovati uměti zevnitřní své údy a povinnosti jich jakž takž atd. V čem s nimi vždy přece chůva, máť, otec časem se pozanésti,65 a to neb jiné ukazujíc jmenovat mohou, vyslovovati také poroučejíc a examinujíc: Co je toto? Jak tomu říkají? 
K čemu je to? atd.

II. Optiky začátek bude do světla hleděti, což přirozené dětem, protože světlo je prvé, co člověk spatří. Avšak šetřiti potřeba, aby se jim do příliš jasného světla a blesku hleděti nedopouštělo, zvláště zpočátku, aby nový teprv se rozvíjející zrak neslnul a nezemdlel.
Mírné světlo a blýskavého něco může se jim pomaličku pouštěti, zvláště pak barva zelená.
V druhém a třetím roce optiky cvičení jest, když se jim něco malovaného a barevného ukazuje, též krása oblohy, stromů, kvítí, vody tekuté. Item dávati jim na ručičky a na krk páteře, korálky, sukničky pěkné: nebo sobě i na to všecko hledí rádi; zvláště pak do zrcadel; a to i zrak ostří i mysl k jadrnosti zavodí.66
V čtvrtém roku a dále optiky jim přibývati vyváděním a vynášením jich časem do dvoru, do zahrady neb na pole neb k řece, aby spatřováním živočichů, stromů, bylin, kvítí, tekoucí vody, točících se mlýnů a čehosi podobného oči popásli, ba i malování v knihách, po stěnách atd. jim milá jsou; přáti se jim jich má, i naschvál někdy do toho mají zavozováni67 býti.

III. Astronomie začátek v druhém roce vzíti mohou, neb nejdéle v třetím, hleděním na oblohu a rozeznáváním, co slunce, co měsíc, co hvězda slove; v třetím a čtvrtém mohou souditi, že slunce a měsíc vycházejí a zapadají; item že měsíc někdy celý svítí, někdy nesvítí atd. Což se jim také ukazovati může a má. V šestém roce nech se souditi učí, že v zimě bývá krátký den, dlouhá noc, v létě naproti tomu dlouhý den a krátká noc atd.

IV. Geografie při konci roku prvního, a dále potom, začátek při nich bude, když kout svůj, kolíbku svou, klín mateřský rozeznávati počínají. V druhém a třetím roku geografia jejich bude pokoje, v němž se chovají, známost atd., kam se o léhání, kam o jídlo, kam, když na procházku chtějí, ohlédati, kde světla a kde tepla hledati. V třetím roce přibude jim geografie, jestliže se již nejen v světnici, ale i v síni, i v kuchyni, i v komoře, i na dvoře, i v maštali, i v zahradě, sumou v domě a okolo domu znáti budou. V čtvrtém mohou se již na ulici, na rynk, k sousedovům, k strýci, k dědovi, bábě, tetě atd. známiti.68 V pátém pak a šestém všecko to sobě utvrzovati a rozuměti, co slove město, ves, pole, hora, řeka atd.

V. Učeni také mají býti znáti rozdíl časů, že jiné jest noc, jiné den; též co ráno slove, co večer, co poledne, co nešpory, co půlnoc; item kolikrát za den jísti, spáti a modliti se mají; to jejich první chronologie. Zatím potom vyrozumějí, že týden má sedm dnů a jak který
za kterým jde; šest že jich všedních slove, sedmý sváteční. A že se v svátek prací zevnitřních nedělá, než do chrámu chodí a pánubohu slouží a třikrát v roce že bývají výroční svátky: vánoce, veliká noc a svatého Ducha slavnost,69 letnice nazvaná. Vánoce že bývají v zimě, veliká noc zjara, letnice v létě; na podzim že bývá vinobraní atd. Což vše ač zvykem samým i chápati i pamatovati se naučí, přece však s nimi o tom dětinským způsobem někdy rozprávěti a je tomu poučovati dobré jest, jak kdy čemu čas.

VI. V historii a pamatování věcí zběhlých cvičeny mají býti hned, jak se jazyk rozvíjeti počíná; a to nejprv maličkými, právě dětinskými otázkami: Kdo to dal? Kdes byl včera? Předevčírem? (u dědečka, u báby, u tedy atd.). Co ti dali? Co ti pan kmotr dáti připověděl,
když budeš do školy choditi? atd. Jiné věci pamatovati samo přichází a přirozené jest: co dítě uzří neb uslyší, to mu uvázne, zvláště kde jemnější vtip. Jen šetřiti potřebí,70 poněvadž paměť jejich sobě poklad shromažďovati již začíná, aby neměla co shromažďovati leč věci dobré a k nabývám i rozumnosti i ctností i bázně boží užitečné; odporných71 tomu věcí ani na oči ani na uši jim nepouštěti.

VII Ekonomiky aneb rozumnosti při věcech domovních začátek jest hned v prvním a druhém roku, když znáti počínají, kdo máma, táta, chůva slove; potom rozeznávati a jmenovati i jiné v domě. V třetím porozumějí, že otec a matka rozkazují, jiní pak poslouchají. V čtvrtém a pátém mohou začíti schránlivosti se učiti, aby šatky své znali, které k svátečnímu, které k všednímu užívání (mají-li je), jim rozuměli, trhání, kálení, šoustání a vození škodlivého nechávali. Dále potom nenesnadně porozumějí, k čemu jsou truhly, almary, komory, sklepy, zámky a klíče; že aby ne každý ke všemu mohl. A co víc podobných v domě zpráv,72 buď samy na ně se dívajíce dovtipovati se, aneb jim od rodičů, chův, bratříčků a sestřiček jejich starších o nich vypravováno býti má. K čemu napomáhá, když se všelijaké hospodářské věci pod způsobem hry dětem podávají, koně, krávy, ovečky, vozíčky, lopaty, vidly, stůlky, stoličky, džbánky, misky atd. maličké jim dávaje. Protože takové titěrky nejen pro hru a kratochvil (poněvadž se musejí něčím zaměstnávati), ale i pro potřebu rozumnosti dětem dávány býti mají. To zajisté jest mladičkého vyučovati, na maličké takové věci pomalu mu oči otvírati, aby k větším potom ne nezpůsobný byl.

VIII. Politika jejich v prvním tomto věku špatná73 ještě býti může. Nebo byť slyšely jmenovati pána, úředníka, purkmistra, rychtáře atd., nebývajíc však při tom, co kdy a při kom ty osoby spravují; a i kdyby bývaly, když věci od vtipu jejich ještě povzdálené74 jsou, nechápá se to jich;75 aniž potřeba k tomu je míti. Než toto může na to místo76 býti, aby se začátkům politické konverzace77 přiučili, porozumívajíce (o čemž i při mravech navrženo), komu sami poddáni býti, na koho pozor míti, koho šetřiti mají;78 tak, aby jejich v domě s otcem, matkou a mezi čeládkou rozumné obývání bylo. Jmenovitě, když kdo zavolá, že povinni jsou ohlédnouti se, zastaviti, co chce, poslechnouti; též nač by tázáni byli, odpovídati pěkně, byť žertem bylo; jakož s tím věkem rádi pohráváme, to i jiné šprýmovně s nimi dle rozumu jich broušení rozmlouvajíce. Mají tedy učeni a naučeni býti, aby, kdy se žertem, kdy opravdu míní, rozuměli, a podle toho věděli, kdy žertu žertem odbývati, kdy, co se poroučí bez žertu, činiti mají. Což z tváře a gest toho, kdo jim co žertem neb opravdu povídá neb poroučí, ne nesnadně poznávati se naučí, bude-li jen při těch, kdož je vedou, prozřetelnosti: aby s dětmi ne leckdys, navčas třeba, a při věcech vážných (jako jest v modlení, aneb když se k něčemu napomínají a z něčeho trescí)79 žertovali; a ne leckdys zase (třeba v žertu a z žertu) přísnost ukazovali, hněvali se, foukali na ně,80 bili. Tak zajisté dítě zmateno bývá, že neví, jak čemu rozuměti. Ale kdo rozumné dítě míti chce, rozumně s ním postupovati musí, a ne aby sobě z něho nejprv šaška a tetřeva, nevědoucího, co se kdy dělá, učinil.

Všeobecně také vtip a rozum dětem brousí fabule neb básně o živočiších anebo čemkoli vtipně složené. Poslouchají zajisté takových rozprávek místo historií rádi, a pamatují je sobě snadně. A poněvadž v takových rozumně složených parabolách nějaké mravné naučení obyčejně se zavírá, může se jich dítkám pro dvojí potřebu přáti: i aby na ten čas mysl jejich něčím libým zanášena byla, i pomaličku to, což se potom hoditi bude, v nich vázlo.

To o rozumném dítek v rozumnosti cvičení; tohoto doložím, že ve všem tom, ač chůvy a rodičové nemálo dětem prospěti mohou, více však jejich vrstevníci, spoluděti; buď že sobě co povídají, aneb spolu hrají. Nebo mezi dětmi podobnost věku působí podobnost povah a myšlení; investice jednoho není druhému nic příliš vysoká; není mezi nimi žádného panování, nucení, bázně, lekání, ale rovnost, láska, otevřenost, svobodné na všecko, co přijde, dotazování i odpovídání; čehož všeho nám starým, když s dětmi zacházeti chceme, nedostává se, a. nedostatek ten na překážku jest.

Proto nepochybuj žádný, že dítě dítěti více vtip zaostřiti a nabrousiti může než kdo jiný. A za tou příčinou dětem s dětmi se shledávání, i po ulicích spolu hraní a běhání, byť každodenní bylo, nerci-li dovolováno, ale i obmýšleno býti má; toliko šetříc, aby se zlé tovaryšstvo nepřiměšovalo; nebo tu by větší škoda než užitek byla. Čemuž rozumní rodičové, cítí-li by u sousedů jakou takou nekázanou chásku, snadně vstříc jíti a smole té dotýkati se zabrániti mohou.


62 znamenejte povšimněte si
63 podle pochopitelnosti podle chápavosti «.
64 fyzika, optika atd. viz pozn. ke kap. IV.
65 pozanésti se zabývati se
66 k jadrnosti zavodí k přesnosti přivádí
67 zavozování zavádění
68 známiti se na něco obeznamovat se s něčím
89 svatého Ducha slavnost svatodušní svátky
70 šetřiti potřebí — třeba dbáti něčeho
71 tomu odporný  odporující
72 zprávy zařízení
73 špatný  nicotný
74 od vtipu povzdálený  chápavosti nepřístupný
75 nechápá se to jich nechytá se jich, neutkví jim to
76 na to místo místo toho
77 politická konverzace politické vztahy
78 koho šetřiti ke komu se šetrně chovat
79 z něčeho se trescí za něco se trestají
80 foukati na ně hrubě se na ně obořit