KAPITOLA V

KTERAK MLÁDEŽ V ZDRAVÍ SVÉM ŠETŘENA 
A CVIČENA BÝTI MÁ

Kdosi řekl, že modliti se každému potřebí, aby mysl zdravou v zdravém těle měl. A nejen modliti se, ale i o to pracovati, protože bůh pracujícím žehná. Dítky pak poněvadž ani pracovati ještě o sebe nemohou, ani za sebe se (zvláště zpočátku) modliti: rodičům náleží zastupovati je, a aby, co na svět zplodili, to i odchovati zdravé hleděli a vycvičili k chvále boží, veliký na oboje pozor míti.

  • Předně pak, poněvadž cvičiti dítek nemohou, jen když živy budou, dokonce jen když zdrávy a čerstvy budou (nebo se stonavými a nebylými zákrsky jak jest pracovati?), o to buď rodičům první péče, aby dítky své při dobrém zdraví a čerstvosti zachovali. Což poněvadž předně na matkách záleží, těm se tuto poučení a napomenutí stane.
  • Zatím potřebí matkám samým šetrnosti, aby něčím plodu svému neškodily: předně střídmosti a diety dobré, aby obžerstvím a opilstvím, aneb zase posty nevčasnými, nerci-li purgacími, pouštěním krve neb nastuzením nějakým atd. buď nezalily neb neusušily35 aneb aspoň nezemdlily plodu svého. Protože takové ty věci v čas těhotnosti vzdáleny býti mají.Vystříhati se také velmi potřeba pádu a škodlivého klesání neb našinování se36 a jakékoli ustrčení, ba i stoupení neopatrného; poněvadž vším tím plodu (jakožto útlému tvoru) uškozeno býti může.
  • Třetí, potřebí matce těhotné hnutí mysli své na pozoru míti, aby se prudce něčeho nelekala, prudce hněvem nerozpalovala, těžce nestarala a nekormoutila atd. Sic bude-li to,37 dítě také lekavé, hněvivé, kormoutivé a melancholické bude, jak to jistým zkušením stvrzeno jest. Ba dokonce z prudkého leknutí a rozhněvání někdy umrtvení plodu a potracení, neb přinejmenším na zdraví zemdlení pochází.
  • Čtvrté, strany povah zevnitřních38 matka také na se pozor dá, aby nebyla příliš ospalá, lenivá, zahálčivá, ale čistě, živě, ochotně, čerstvě okolo prací se zatáčející. Nebo jaká sama v ten čas jest, takových potom povah dítě bude atd. Jiným při tom šetřiti potřebným věcem nech sobě vespolek samy matky a báby poučují.
Když se dítě na svět narodí, vedle náležitého ošetřeni útlého tělíčka teplem a měkkým ležením mají hned rodičové příhodnou potravou dítě své opatřiti.
Předně pak mysliti na to sluší, aby každá matka sama matkou byla a těla svého od sebe nestrkala, to jest: koho v životě svém krví svou krmila, tomu také pokrm z života svého, který stvořitel zřídil (mléka svého), nezáviděla. Proti čemuž poněvadž zvykem podešel nechvalitebný, škodlivý a ošklivý obyčej,39 že matky některé (urozené na větším díle) dítek svých samy odchovávati nechtíc, cizím ženám v péči je umítají,40 proti tomu z nevyhnutelné potřeby požehrati a rodičů, aby sobě při věci této rozvážlivěji počínali, poosvítiti41 sluší. Čím více se neřád ten rozmohl, tím méně k němu sluší mlčeti; zvláště na místě tomto, kdež se obnovení z gruntu řádů dobrých obmýšlí.42

Pravím tedy, že to takové dítek od matky odsazování a cizím mlékem vychovávání jest:

  1. čelící proti bohu a přírodě,
  2. škodlivé dítkám,
  3. škodlivé matkám samým,
  4. počestnost vyvracující.
Proti přírodě že jest, odtud patrné, že podobného příkladu mezi jinými živočichy není. Vlčice, medvědice, lvice, rysice a jiná litá zvěř mladé své vlastními prsy krmí; a pokolení lidského rodičky nad ty šelmy nelítostivější býti mají? Proti přírodě jak býti nemá, vlastní svou krev, vlastní tělo od sebe strkati? Vlastnímu svému plodu, který pod srdcem svým tolik měsíců nosila a vlastní krví krmila, potom mléka svého nepřáti? A to mléka toho, které ne jim, ale dítkám ku potřebě bůh dává? Nebo ne jinde se, než když nový tvor na svět vychází, vyskýtá; pro koho než pro něj?

Druhé, dítkám by mateřininých prsů zdravěji bylo než cizích užívati, poněvadž mateřininou krví v životě se krmiti již přivykly. A nad to byly by rodičům svým v povahách a ctnostech podobnější, nejinak bývají. Neboť vznešený filosof Favorinus43 svědčí, že jako símě skrytou v sobě moc má tělo i mysl na způsob původu svého formovati, tak neméně i mléko; což příkladem jehňat a kozlat ukazuje.

Nebo prý jehňata, která od koz bývají vychována, mnohem mívají hrubší vlnu, nežli která mlékem vlastních matek vykrmena jsou; a zase kozlata k ovcím přisazovaná drobnější a měkčejší srst, ovčí vlně nápodobnou mají. Kdo odtud nevidí, že dítky cizím mlékem chované cizích, a ne rodičů svých povah nabývají? Jestliže manželé cizím semenem zahrádky své obsívati nedopouštějí, proč sobě zrostlinky své cizím deštěm zavlažovati dají? Kdyžtě otec svého přirození dítěti udělil, proč matka svého také udělovati nemá? Anebo aspoň proč třetího v to plésti?

Aneb aspoň, mělo-li by se to vždy někdy a někomu dopouštěti, tedy by se ve dvojí příčině dopouštěti mělo: jmenovitě, když by pravá matka nebezpečnou, nakazitelnou nemocí stonala, tu pro zachování dítěte před podobnou nemocí jiné by se chůvě odvésti mohlo. Aneb když by matka zlých nějakých obyčejů byla, chůva pak ctná, šlechetná osoba se nacházela, mohlo by také to místo své míti, aby dítě k nabytí lepších, než mateřininy jsou, povah jí svěřeno bylo. Ale že pak, jak se nyní děje, i nejzdárnější, nejctnostnější, nejšlechtenější matrony ledajakýms lehkým, zběhlým, neřádným, bezbožným a někdy méně, než samy jsou, zdravým ženkám vnově narozené milé dítečky své oddávají to nesnesitelné jest! Nebo zdaž jim tu nákazu duše i těla neobmýšlejí? A jistě se takoví rodičové nemají čemu diviti, jestliže se dítky jejich po nich nedaří a ven z ctnostných jejich šlépějí kráčejí: poněvadž (jak latinské zní přísloví a již ukázáno), s mlékem mládež ctnost i zlost do sebe pije.

Třetí, pohodlí a krásu sobě rozmazané matky obmýšlejíce, krásy a zdraví sobě ujímají, ba i života: poněvadž nemluvňata prsů požívající matek svých lékaři jsou a jim od mnohých v těle skrytých neduhů aneb vlhkostí zlých, z nichž by neduh povstati mohl, pomáhají (jak to ten autor obšírně ukazuje). Z těch příčin znamenitý muž Plutarcj44 obzvláštní knihu sepsati a matek ke konání té, k níž od boha a přírody zavolány jsou, povinnosti napomínati přinucen byl; Aulus pak Gellius45 těm, které k té povinnosti státi nechtí, matkami slouti brání a jim všelijakým neštěstím hrozí atd.

Naposledy, Didacus Apolephtes46 dokládá, že nejsou matky, než macechy, kterékoli to činí; kteréž prý častokrát s hubatým lecjakýms psem raději se pěstují a nosí, nežli s plodem života svého. An prý žádný divoký tvor toho nečiní, aby svůj plod jinam dávali; nýbrž v některém pokolení samec se samicí o to se štípají a hryzou, kdo mladé chovati má. Ptáci tolikéž, ačkoli po šesteru a víc mladých mívají, a bůh jich prsy pro ně nezaopatřil, 
neopouštějí jich však, nýbrž jak mohou, krmí je a živí stále.

A jaký toho cizího chování užitek, třemi příklady ukazuje.

  1. Titus prý císař (jak Lampridius píše), že nezdravou chůvu měl, po všecken život svůj nezdravý byl. 
  2. Caligula pak, římský císař, byl ukrutný tyran a v lidské postavě lítá šelma; čehož příčina rodičům jeho se nedávala, než chůvě, která nejen sama v sobě nezbožná, hněvivá, ukrutná byla, ale i bradavic sobě krví pomazujíc mu sáti dávala, an tak vzteklý a vražedný učiněn, že když koho zamordoval, krev na meči zůstalou jazykem chutně oblizoval, aniž se krve lidské nasytiti mohl, až i si přával, aby všickni lidé jednu hlavu měli, aby ji jednou ranou skrojiti mohl. 
  3. Tiberius císař byl hanebný ožralec; čehož opět historici příčinu kladou, že velikou ožralkyni za chůvu měl, a kteráž jej také hned v maličkosti k vinným polívkám navedla.
Tak hle pravé jest, že se dítky po chůvách šlechtí47 na těle i mysli: jest-li chůva nemocí nějakou zjevnou neb tajnou naprzněna, k témuž se i dítě skloní; jest-li všetečná, lživá, zlodějská, ožralkyně, vzteklice, semena48 všeho toho dítě do sebe jistotně vpije, o tom žádné pochybnosti netřeba. (Apoleph. p. 3, pag. 72, etc.)

Ale dosti o tom; rozumní, pobožní a plod svůj náležitě milující rodičové nech hledí, k čemu toho užívati chtějí.

Vedle mléka potom mohou pomaličku dítky k jiným také pokrmům učeny býti; však prozřetelně, od pokrmů k tomu jejich přirozenému pokrmu nejpodobnějších (to jest měkkých, sladkých, záživných) začínajíce. Lékům děti učiti (jak někteří obyčej mají) věc náramně škodná. Nebo tím:

  • Předně, přirozenému povlovnému zažívání překážka se děje, a vedle toho i růstu (poněvadž pokrm a lék odporné sobě věci49 jsou: jedno krve a životných vlhkostí tělu dodává a je množí, druhé na ně sahá a je stahuje a ven pudí).
  • Mimoto lék, dříve než třeba užívaný, obrací se přirození našemu a zvyk a tratí svou moc, aby, když potřeba přijde, neúčinkoval, protože přirození zažívati ho zvykne.
Ba jde odtud (a to již nejhorší jest), že lidé takoví, z mládí hned na lécích zavěšení,50 k dokonalé síle zdraví nikdy nepřicházejí, neduživí, stonaví, chrkaví, slintaví, bledí, útlí vždycky bývají, naposledy dříve času mrou.51

Proto rodičové, máte-li rozum, léků dítkám svým, dokud jich třeba není, jako jedu braňte; a vedle toho i pokrmů a nápojů horkých52 a perných, jako jsou jídla kořeněná a slaná příliš, víno, pálené atd. Kdo takovými věcmi krmí a napájí děti, totéž dělá, co zahradník nerozšafný, který chtěje, aby mu strůmek spěšně rostl a brzy kvetl, k zahřívání jemu kořene vápna přisýpá. Tak jest, že přesněji poroste a pokvete, ale také spěšněji vadnouti a schnouti začne, až i dřív polovice dnů svých uschne. Nevěří-li kdo, nechť zkusí, a příklad toho, jak zdravé jsou dítkám věci takové, spatří.

Mléko dětem a jiným mladým tvorům nařídil bůh, učinitel jejich; při tom jich nechati. Poodrostou-li od mléka, zůstávati však sluší při věcech podobných, mírně ztemperovaných, chlebu, máslu, kaši a vaři nějaké, vodě a pivu;53 tím porostou jako byliny při tekutých vodách, jen jim při tom mírného snu a častého hraní a sebou hýbání propůjčujíc.

Proto moudří na onen čas54 Spartánští, na rozumné mládeže vedení ze všech lidí největší pozor dávající, zřízením zemským55 ohradili, aby se mladým lidem až do léta věku dvacátého (totiž do plného zrostu) žádného vína nedávalo. Bránili-li, hle, tak pilně vína mládeži, co by medle o vzteklém, nynějším bláznivým věkem vymyšleném nápoji, páleném (kterýmž se nyní napořád mladí i staří udí a prudí), říkali! Čas jest začíti rozumněji sobě počínati, a dítek aspoň, nevinňat těch malých, nehubiti.

Jiným také všelijakým způsobem zdraví dítek šetřiti se má pilně;' protože tělíčko útlé, kostky měkké, žilky slabé, všecko ještě nedospělé. V braní tedy do rukou, v zdvihání, pěstování, kladení, vití,56 kolíbání, šetrnosti se má užívati, aby nějakým neopatrným nachýlením, šinutím, zavazením,57 upuštěním k vyvinutí neb zlámání údu některého a skrze to k ochromení, ohlušení,58 oslepení atd. nepřišlo. Nad zlato dražší klenot jest dítě, ale nad sklo křehčejší; rozraziti se neb naraziti snadně může, a škoda odtud nenabytá.59

Když sedati, státi, běhati počínají, tu aby před úrazem chráněni byli, stoličky, sedadla, vodidla,60 vozíčkové atd. platné k tomu pomoci jsou, vše od mála začínajíc; před zimou pak kožíšek a šatky61 slušné, především teplá světnice. Sumou, aby ani úrazem, ani horkem, ani zimou, ani zbytečností pokrmu a nápoje, ani zase hladem a žízní útlému životu se neuškodilo, nýbrž všecko bylo v míru a vhod, mysliti sluší.

Dobré bude i dítě zvykati, kolikrát za den lehnouti, vstáti, pojísti, pohráti mají; protože i zdraví napomáhá, i řádu dalšího základem jest. Což jak by se někomu směšné zdálo, tak jisté jest, že děti k dosti slušnému řádu milostně navedeny býti mohou; čehož příkladové jistí jsou.

A poněvadž život je oheň, oheň pak, nemá-li volného průchodu a ustavičného kmitání a plápolání, hasne ihned: také dítkám nevyhnutelně potřebí, aby každodenní svá hýbání a cvičení měly; proto i to rodičové opatrovati mají. A k té potřebě vymyšleno jest dětí (dokud se samy běháním hýbati nemohou) kolíbání, konoušení, pěstování, sem tam nošení, na vozíčkách vození. Když pak dítě poodroste a na nožičky zsílí, běhání a zpravování něčeho vždycky se mu dovolovati může. Čím více dítě dělá, běhá, pracuje, tím lépe na to spí, tím lépe zažívá, tím lépe roste, tím lépe jadrnosti a čerstvosti těla i mysli nabývá; toliko jen vždycky šetříc, aby bez úrazu bylo. A za tou příčinou jim i místa k běhání a cvičení se bezpečná obmýšleti, i způsob toho cvičení, jaký by beze škody byl, jim ukazovati, i ustavičné strážné (chůvy, pěstounky atd.) jim přidávati náleží.

Naposledy, poněvadž (dle obecného přísloví) dobrá mysl půl zdraví jest, ba dle Sirachova vysvědčení veselé srdce sám život člověka jest (kap. 30, 23), mají také rodičové obmýšleti, aby dítky jejich v veselosti potěšení nedostatku nesnášely. Kupříkladu: v prvním roku slouží se jim k veselosti kolíbáním neb konoušením, zpíváním, aneb helekáním, hrkáním neb pleskáním, pěstováním nebo procházením; sumou milkováním se s nimi jakýmkoli, jen mírným a rozšafným způsobem. V druhém, třetím, čtvrtém roku a dále, jakýmkoli s nimi neb jich samých vespolek žertováním, hraním, běháním, honěním se, muziky posloucháním, na něco libého se díváním atd. A ať se krátce dí, cokoli se znamená, že dítěti milé jest, nebrániti mu toho, nýbrž všelikou takovou libou pastvu očím, uším a jiným smyslům jejich
obmýšleti, těla i mysli jejich zdraví bude. Kromě toliko, co by proti pobožnosti a mravům dobrým čelícího bylo, toho samého jim nedopouštěti; o čemž na svém místě.


35 nezalily neb nesušily středověké lékařství  vykládalo  příčiny chorob  přebytkem
nebo nedostatkem životních šťáv 
36 našinování se vychylování se
37 sic bude-li to jinak stane-li se to
38 strany povah zevnitřních pokud se týče vnějších okolností
39 zvykem podešel obyčej obyčej se stal zvykem
40 v péči umítati na starost dávat
41 rodičů poosvítiti rodičům poradit
42 obnovení z gruntu řádů dobrých se obmýšlí — je v plánu od základu obnovit dobré
řády
43 Favorinus  řecký filosof, žijící v Římě
44 Plutarch viz pozn. ke kap. II.
45 Gellius římský spisovatel I. století
46 Didacus Apolephtes (čti Dydakus Apoleftés) evangelický kněz a spisovatel, sou
časník Komenského
47 šlechtí se po chůvách  dostávají vlastnosti po chůvách
48 semena zárodky
49 odporné sobě věci protichůdné, navzájem se nesnášející věci
50 na lécích zavěšeni na léky odkázaní
51 dříve času — předčasně; dřív polovice dnů svých   před polovinou svého života
(viz kap. IV, pozn. č. 34)
52 nápojů horkých alkoholických
53 pivo  dětem dávati je z dnešního hlediska nesprávné a škodlivě
54 moudří ba onen čas v té době
55 zřízením  zemským ohradili vládním nařízením zakázali
56 vití zavíjení (povijanem)
57 zavazení podst. jm. slovesné k „zavadit" o něco
58 ohlušení ohluchnutí
59 škoda nenabytá nenahraditelná
60 vodidla  dřevěné kroužky, navlékané dětem pod paže, když se učily chodit 
61 šatky  šatičky