KAPITOLA III

JAK BEZ VEDENÍ A CVIČENÍ MLÁDEŽ NAPROSTO BÝT NEMŮŽE

Avšak aby to samo jíti a bez bedlivé, snažné, ustavičné práce při nich býti mohlo, na to nechť žádný nemyslí. Musí-li strůmek, aby rostl, štípen, zavlažován, podpírán, ohražován, oklešťován a jinak ošetřován a posilován býti; musí-li obraz z dřeva otesáván, rýpán, strouhán, řezán, hlazen a pulerován, líčen a barven rozličně; musí-li kůň, vůl, osel, mezek tomu, čím člověku sloužiti má, učen býti; ba dokonce musí-li člověk sám pracem tělesným, jež jsou jísti, píti, choditi, mluviti, bráti něco do rukou a dělati, cvičen býti (jakož musí): jakž by tedy vyšší tyto a od smyslů těla vzdálenější věci, víra, ctnosti a umění moudrosti, samy od sebe přicházeti měly? Nemožné jest to, nemožné!; (Jakž v Didaktice obecně šířeji ukázáno a ještě se částečněji po místech ukazovati bude.)

Že pak rodičové ne vždycky buď způsobilí jsou, aby dítky své vyučovali, aneb pro úřady a povinnosti, živnosti a obchody dostačiti k tomu mohou, aneb také dbají: rozšafně to a potřebně odstarodávna nařízeno bylo, aby v každé obci jisté rozumné, pobožné, vážné osoby za učitele mládeži vystaveny byly, jimž by rodičové dítky své a právo kázně8 odvedouc. skrze ně9 dítek svých v dobrém vzdělání očekávati mohli.

A tito lidé, mládeže vůdcové, učitelé, mistři, přikazatelé atd.; místa pak, do nichž se k cvičení mládež scházela, posluchárny, cvičírny, líbezníce10 a literární hry11 slula. Kterýmiž posledními jmény namítalo se12, že cvičení mládeže jak učícím, tak učícím se samo v sobě milé, libé a jen jako hra neb kratochvil nějaká jest.

Ale to v potomních časech nejedním způsobem z pravdy bylo vyšlo,13 že školy nebyly to, co sluly, hry a kratochvíle, než mučírny a trapírny mládeže; zvláště v papežstvu,14 kde lidé nehodní, sami v moudrosti a bázni boží nevycvičení, zahaleči, ožralci, nečistí a jinak nepříkladní, na žákovství a preceptorství se dávali, a mládež se jim svěřovala; kterouž oni ne víře, pobožnosti a mravům, ale pověrám, prostopášnosti a zlým povykům15 učili; v umění pak literním metody a pořádku pravého nemajíce a neznajíce, mocí do nich vpravovati a vtloukati chtěli, hmoždíce se s nimi mizerně, ba rasujíce nemilostivě,16 čehož památka v některých našich starých připovídkách zůstává: „dal se mrskati", „vybitý jest" atd., protože se o žádném tehdáž cvičení bez mrskání a bití nevědělo.

Což ač za věků otců našich17 (když vedle církve i školy obnoveny) z nemalé částky napraveno bylo: ještě však i našemu věku něco bůh dochoval, abychom nad předešlé časy snadnější, hbitší a plnější mládeže cvičení, k slávě boží a potěšení svému mluvíc, míti mohli. Což že tak jest, důvody zřetelné a základy mocné toho v Didaktice již ukázány, a skutek, bůhdá, před očima světa toto potvrdí.

Nyní na tom jest, aby se forma takového ušlechtilého mládeže vedení po částkách ukázala; a nejprve v škole první, totiž mateřské, prvního šesti let věku.
 


8 právo kázně právo trestat
9 skrze ně (učitele)  očekávat vzdělání dítek v dobrém (v dobrých věcech)
10 líbeznice (novotvar Komenského) odpovídá v latinském textu, který Komenský vzápětí překládá, lat. slovu „schola"
11 literní hry v latinském textu „ludi literarii"
12 namítalo se označovalo se
13 z pravdy vyšlo přestalo být pravdou
14 v papežstvu v římské církvi
15 povykům návykům
16 rasujíce nemilostně nelítostně trýzníce
17 za věku otců našich v době husitské