KAPITOLA XII

JAK RODIČOVÉ A PĚSTOUNOVÉ MLÁDEŽ K OBECNÉ ŠKOLE PŘIPRAVOVATI MAJÍ

Každá v světě věc, má-li užitečně před se vzata býti, rady a přípravy dobré potřebuje. O čemž Sirach (v kap. 18, 20 atd.) mluvě, i před modlitbou i před soudem i před každým promluvením (byť jakkoli světlá otázka byla141 kap. 33, v. 4.) řeč sobě připraviti velí. A slušné jest, aby člověk, rozumný jsa tvor, nic neučinil maní, všecko se soudem142 a rozumem, věda, proč to činí a co z čeho pojíti může, jestliže tak neb onak učiní. Ani rodičové tedy dítek svých od sebe do školy, tak jako když se něco s lopaty shodí, dávati nemají, nýbrž i sami na to, co se to tu dělati má, mysliti, i ovšem dítkám svým na totéž oči otvírati povinni jsou.

Hloupě tedy dělají, kteříž dítěte nijak nenastrojíc143 k školmistru jako k řezníku tele anebo hovádko do stáda vedou, škrab on se pak s ním,144 jak chceš. Ale nadto bláznivě dělají, kteří nejprve z preceptorů strašidel a ze škol mučíren nadělajíce, teprv je pak vedou.145 Což bývá, když se nerozšafně od rodičů neb čeládky dětem o pardusech v škole, o přísnosti mistrů, o tom, že bude napotom konec hraní a co víc podobného vypravuje: „Dám tě do školy, dám," říkají někteří: „zkrotneš ty tam; budou tě šlehati, počkej jen" atd. Ale ono to ne k tomu, aby pachole zkrotlo, než aby se splašilo, sobě zoufalo, otrockou proti rodičům i preceptorům mysl vzalo, slouží.

Proto rozumní a pobožní rodičové neb poručníci a pěstounové takto činiti mají:

  1. Když se čas do školy jich obrácení14" přibližuje, těšiti je tím jako jarmarkem neb vinobraním, že hle již brzy do školy mezi jiná pacholátka (děvčátka mezi děvčátka) choditi, spolu se učiti, spolu také hrávati budou. A může otec neb máti slibovati pěkné šatky, pěkný klobouček, pěknou tabulku, pěkné knížečky atd., aneb to již pohotově maje ukazovati někdy, nedávati však (aby žádost a toužení více rozněcováno bylo), než jen, že dá, zamlouvati se.
  2. Dobré jest také schvalovati jim, jak jest to znamenitá věc do školy choditi a učiti se. Nebo z takových lidí že bývají páni, úředníci, doktoři, kněží, purkmistři atd., vše vzácní, slavní, bohatí, moudří lidé, jimž jiní poctivost činiti147 musejí. Protože hle, že lépe jest do školy než za husami, za sviněmi, za pluhem choditi; aneb sedlákem, pastuchou, neb jinak nevypitvaným nějakým knotem148 býti. Nadto že učiti se není práce, než hra s knihami a perem, sladší než cukr atd. A aby té hry jakéž takéž zakušení měli, dávati jim neškodí křídu do rukou, aby sobě po lavicích, po stole (neb tabuli obzvláštní jim k tomu dala) malovali a škrtali, jak chtí a co chtí a mohou, čáry, kříže, kolečka, skřítkovy nohy,149 hvězdy, suky nějaké, stromy, koně atd. Již pak nech to k tomu podobné jest neb není, na tom nic nezáleží, jen ať oni zábavu a kratochvil svou s tím mají. Aniž však možné jest, aby to i bez opravdového užitku bylo; poněvadž tím jistotně sobě ruku k trhům150 jakž takž oblomí, a k liter potom snadnějšímu psaní a znání očí ponabrousí. A cokoli by jinak k zachutnání jim školy a učení vymysliti se mohlo, to místo své tu má.
  3. Nadto ještě musejí v nich k těm, kdož učitelé jejich býti mají, milost a dověrnost131 vzdělávati. Což rozličným způsobem býti může. Někdy, že jest pan strýc, ujec, kmotr, soused; obecně pak vychvalováním umění a moudrosti, a hned přitom také dobroty a přívětivosti jeho: že je znamenitý člověk, že mnoho umí, a že však jest na děti tak dobrý a laskavý. Pravda jinak, že některým dává pardusy, ale to, kteří nechtějí poslouchati, jsou lotrovští, vzpurní (jacíž hodni jsou, aby je všickni bili); poslušných a pilných že nikdy nemrská; a nadto ještě že vždycky všecko ukáže, jak se co má psáti neb říkati atd. To a cokoli tomu podobného má se tak po dětinsku dětem rozprávěti a tím všeliká bázeň a strach od nich odnímati, až i otázkami: „Ty viď, poslouchati budeš?" Řekne-li, že bude, rci: „Nu jisté jest, že on na tebe laskav bude" atd. A aby se i poseznámil se svým budoucím mistrem, a že vpravdě takový jest, porozuměl a utvrdil se, může otec neb máti někdy něco po dítěti (samo neb s někým vypravíc) poslati; když preceptor (rozuměje tu povinnosti své) s ním pěkně porozpráví, něco nevídaného jemu od knih, malování, nástrojů nějakých muzických neb matematických, a čím by koli pachole jato býti mohlo, ukáže; někdy také třeba něco dá, knížečku, kalamáříček, peníz, cukru, ovoce a cokoli. Na čemž aby neškodoval,152 rodičové to (jimž a plodu jejich k dobrému se to děje) nahraditi aneb sic napřed poslati mohou a mají. Tím způsobem nabudou snadně i k škole i k učení i k učiteli srdce ochotného, a kde zdárná bude přirozenost, i vroucího; a tu již odpolu vyhraná bude. Škola zajisté nebude jim než hra a prospívati budou až milo.



141 byť jakkoli světlá otázka byla  i kdyby byl problém sebejasnější
142 soud úsudek
143 dítěte nenastrojíc  dítě nepřipravíce
144 škrab se s ním  trap se s ním
145 teprv je vedou  do školy, když je dřív stále strašili učitelem a školou
146 čas do školy obracení  čas, kdy má dítě chodit do školy
147 poctivost činiti prokazovat úctu
148 nevypitvaný knot  neotesanec, hlupák
149 skřítkovy nohy  muří nohy
150 k trhům  k tahům písma
151 milost i dověrnost  lásku a důvěru
152 na čemž aby neškodoval aby z toho neměl škodu