Síla osudu
Opera o 4 dějstvích
Skladatel: Giuseppe Verdi
Libreto: F.M.Piave
Premiéra: 13.3.1862 Petrohrad, Rusko
 

1. dějství: Scéna v domě markýze Calatravy. Starý markýz rozmlouvá se svojí dcerou Leonorou, která jen těžce skrývá svůj neklid. Je způsoben její láskou k nápadníkovi, který není ze vznešeného rodu jako ona. Jeho původ je záhadný a to je pro hrdého markýze neodpustitelnou vinou. Milenec, zvaný Alvaro přemlouvá tedy Leonoru k útěku. Leonora váha mezi láskou a poviností k otci a svým otálením zaviňuje začátek tragédie. Markýz se vrací, přistihne nenáviděného Alvara u své dcery, chce ho zabít, ale nešťastnou náhodou je zabit sám Alvarovou střelou. Prokleje oba milence a zemře. Milenci zděšeně prchají z místa činu, každý v jinou stranu.

2. dějství: Brzy se naplňuje suďba a prokletí. Pomstít otcovu smrt je svatým příkazem pro Dona Carlose, bratra Leonory. Přísahá, že se vzdá svého jména, dokud nezabije vraha svého otce a svůdce své sestry. Jako tajemný černý student bloudí krajem a hledá Alvara i Leonoru. Zabloudí i do hostince františkánského kláštera. Bujný zpěv ho přivítal. Don Carlos netuší, že mladý panáček jedoucí s tlupou mezkařů, o němž si hosté se smíchem vypravují, je Leonora, převlečená za chlapce. Zmatek a zděšení že smrti markýze oba milence rozvedlo, jeden o druhém neví. Don Carlos na výzvu cikánky Preziosilly vypravuje o svém rozhodnutí zabít oba milence. Leonora, nepoznaná bratrem uprchla z hostince do františkánského kláštera. Štvaná svědomím a hrůzou z bratrovy pomsty hledá poslední útočiště u převora kláštera. Převor vyslechne její zpověď a se slovy "svoboda tvá se provždy změní v pouta odříkání zla" ji posílá žít v poustevnickém rouše do osamělé jeskyně. V době nemoci nebo nebezpečí má zavolat zvonkem o pomoc. Leonora vítá toto rozhodnutí a odchází do hor, přesvědčena, že Alvaro ji opustil.

3. dějství: Alvaro trpí stejně jako Leonora. Je přesvědčen, že Leonora již nežije. Hledá smrt v boji a řízením osudu přichází do bitvy Španělů proti Italům pod jménem "kapitán Hereros" právě ve chvíli rozhodné pro život Dona Carlose, který rovněž bojuje pod cizím jménem.Oba muži uzavřeli přátelství netušíce, že určením osudu jsou nepřáteli. V další bitvě je Alvaro těžce raněn. V domnění, že zemře, žádá svého přítele, aby spálil jeho staré dopisy. Carlos neporuší přísahu, že dopisy nebude číst, avšak náhodou z nich vypadlý obrázek Leonory ho přesvědčí, že Hereos je Alvaro. Hnán touhou po pomstě, pečuje horlivě o raněného, neboť se nesluší šlechtici, aby se bil s nemocným. Vyzve ho však na souboj, sotva se Alvaro uzdraví. Dovídá se od něho, že oné osudné noci byl Alvaro zraněn a zůstal ležet v bezvědomí. Sdělí Alvarovi i to, že Leonora žije. Alvaro touto zprávou zapřísahá Carlose, aby upustil od pomsty a prohlašuje, že je ze stejně dobrého rodu. Chce odčinit vše minulé, nechce se bít. Teprve hanlivá slova o Leonoře přinutí Alvara zvednout zbraň, ale nové vzplanutí bojů soky rozlučuje. Alvaro prosí nebe o spásu z nástrah osudu a rozhodne se vstoupit do kláštera.

4. dějství: Uplynulo sedm let, Don Carlos konečně našel Alvarovu stopu a zví, že žije v klášteře jako bratr Rafael. Pomstychtivost Carlosovu neodzbrojuje ani mnichovo odevzdání se do rukou božích. Znovu se Alvaro brání souboji, připomíná svému nepříteli Boha a dokazuje, že se neprovinil. Uražen proklínáním, konečně přijímá výzvu k boji a chápe se zbraně. V horské pustině žije Leonora v klidu a samotě. Stále vzpomíná na Alvara a marně touží po smrti. Ve chvíli, kdy je nejzoufalejší, kletba se náplní. Ve vzájemném pronásledování dospěli Carlos a Alvaro až k její jeskyni. Souboj končí smrtelným zraněním Dona Carlose. Alvaro volá poustevníka, aby jeho soka vyzpovídal a místo něho se setká s Leonorou. Leonora spěchá k mrtvole bratra a Alvaro obviňuje nebe i zem že zlého osudu. Dlouho odolává prosbám Leonory i převora, přivolaného zvoncem, aby se nerouhal a podrobil se božímu rozhodnutí. Konečně se v pokoře sklání a tu umírá Leonora. Její srdce nesneslo tíhu útrap, které jí síla osudu navršila v cestu.
 

Převzato z http://emil.htmlplanet.com/ - editoval Přemysl Nedvěd st. dne 28.4.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.