Bohéma
Opera o 4 dějstvích
Skladatel: Giacomo Puccini (1858 – 1924 Lucca, Itálie)
Libreto: G. Giacosa, L. Illica
Premiéra: 1.2.1896 Turín, Itálie

1.dějství: V podkrovní mansardě hladoví a mrznou dva umělci, básník Rudolf a malíř Marcel. Jejich humor a sarkasmus však bídu zahání a Rudolf dokonce obětuje ohni své nejnovější drama. Objeví se tu návštěvou i filosof Collin a hudebník Chaunard, kterému se podařilo sehnat pár franků a proto zve všechny na večeři do města. Radostně rozkládá své peníze na stole a také je tam zapomene. Nevšimne si toho ani Rudolf, který zůstal pozadu, aby dopsal svůj Feuilleton, tím méně, když do jeho mansardy vstoupí mladá něžná dívka Mimi s prosbou o zapůjčení zápalek. Oba mladí lidé se do sebe zamilují a Mimi ráda přijímá pozvání, aby se všemi přáteli strávila večer.

2. dějství: V latinské čtvrti Paříže mají přátelé oblíbenou kavárnu Monus. Sem zavedli Mimi, celou vyděšenou ze všeho toho ruchu velkoměstského vánočního předvečera. Umělci bezstarostně hodují a zjistí, že do kavárny zasedla i Marcelova milá, veselá Musetta, v průvodu starého bohatého ctitele. Musetta starého Alcindora bezohledně využívá - jak jinak si mají pomáhat ze své věčně bídy pařížské midinetky? Její srdce však patří Marcelovi a proto, jakmile uvidí, že ani jeden že čtyř přátel nemá peníze, dá zaplatit jejich účet svým bohatcem a ještě mu s umělci uteče.

3.dějství: Idylické soužití Mimi a Rudolfa dlouho netrvalo. Rudolf Mimi stále miluje, ale vidí, že je těžce nemocná, že by potřebovala jiný domov a lepší způsob života než on jí může dopřát. Je i žárlivý a týrá ji věčným podezříváním. Jedné noci ji raději opustí a Mimi, ubohá a ztrápená, vyhledá v mrazivém zimním ránu malíře Marcela v hostinci, kde maluje. Sem přijde i Rudolf a svěřuje se příteli, že Mimi opustil jen proto, aby si mohla snadněji najít bohatého přítele, který by ji svými penězi zachránil zdraví. Mimi se podrobuje Rudolfovu rozhodnutí a rozloučí se se svou velkou láskou.

4. dějství: Musetta i Mimi hnány touhou po životě, skutečně žijí z peněz bohatých mužů, touží však po svých milencích jako oni po nich. A tak, když opět přišel vánoční podvečer, vrazí pojednou do mansardy umělců Musetta se zprávou, že Mimi, těžce nemocná, chce přijít nahoru za Rudolfem. Mladí muži ji rychle vynesou po schodech a uloží. S Mimi je zle. Má jen poslední přání, rukávník. I ten přátelé za poslední peníze obstarají, volají lékaře, ale ani on, ani motlitby nepomohou. Mimi umírá.


Převzato z http://emil.htmlplanet.com/ - editoval Přemysl Nedvěd st. 28.4.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.

Che gelida manina

Rodolfo pretends to look for Mimi's key while trying to move closer to her.
Finally he touches her hand in the darkness.

Che gelida manina,
se la lasci riscaldar.
Cercar che giova?
Al buio non si trova.
Ma per fortuna
è una notte di luna,
e qui la luna
l'abbiamo vicina.

Aspetti, signorina,
le dirò con due parole
chi son, e che faccio,
come vivo. Vuole?

Chi son? Sono un poeta.
Che cosa faccio? Scrivo.
E come vivo? Vivo.
In povertà mia lieta
scialo da gran signore
rime ed inni d'amore.
Per sogni e per chimere
e per castelli in aria,
l'anima ho milionaria.
Talor dal mio forziere
ruban tutti i gioelli
due ladri, gli occhi belli.
V'entrar con voi pur ora,
ed i miei sogni usati
e i bei sogni miei,
tosto si dileguar!
Ma il furto non m’accora,
poichè, poichè v’ha preso stanza
la speranza!
Or che mi conoscete,
parlate voi, deh! Parlate. Chi siete?
Vi piaccia dir!

How cold your little hand is,
let me warm it for you.
What's the use of looking?
We won't find it in the dark.
But luckily
it's a moonlit night,
and the moon
is near us here.
As Mimi tries to withdraw her hand.
Wait, mademoiselle,
I will tell you in two words
who I am, what I do,
and how I live. May I?
Mimi says nothing. Rodolfo releases her hand.
Who am I? I am a poet.
What do I do? I write.
And how do I live? I live.
In my carefree poverty
I squander rhymes
and love songs like a lord.
When it comes to dreams and visions 
and castles in the air,
I've the soul of a millionaire.
From time to time two thieves
steal all the jewels
out of my safe, two pretty eyes. 
They came in with you just now,
and my customary dreams
my lovely dreams,
melted at once into thin air!
But the theft doesn't anger me,
for their place has been
taken by hope!
Now that you know all about me,
Speak, tell me who you are.
Please do!

Převzato z http://www.abmusica.com/boheme.htm