Euridice

Opera o 6 scénách
Skladatel: Jacobo Peri
Libreto: Otavio Rinucci podle Orfea od Poliziana
Premiéra: 6.8.1600 Florencie, Itálie
 

Prolog:  Jacobo Peri se narodil v Římě, ale v raném věku odešel do Florencie, která byla kulturním střediskem umění. Povoláním byl hudebník-zpěvák a varhaník. Od roku 1588 byl ve službách u dvora rodiny Medici. Byla to bohatá rodina, která ovládala Florencii od roku 1400. Florencie byla od roku 1865 do roku 1870 hlavním městem Itálie. Peri je často spojován s vývojem "Florentine Cameramata" - Florentinské Komory, ale neexistuje přímá evidence, že byl členem této skupiny. Peri se v domě Jacopo Corsi setkal s jinou skupinou, kde spolu s Giulio Caccinim a Emilio de Cavalieri usiloval o zpěvní styl mezi mluvou a písní. Tento nový styl byl vyvinut Caccinim a nazván recitativním stylem.Jeho přednosti bylo, že hudba nerušila původní znění - citát.

Peri složil hudbu pro první operu La Dafne, která byla uvedena v paláci Jacopo Corsi během karnevalu roku 1597 ve Florencii. Hudba této opery je
úplně ztracena, ale Periho pozdější opera Euridice je první úplnou operou, která se zachovala. Peri nejen že byl hudebním skladatelem, ale také zpíval v těchto důležitých představeních. Peri je proto důležitou osobnosti ve floretinske hudbě pro jeho účast na operním žánru, který se zrodil ve Florencii a přežil jako jedna z velkých uměleckých forem. Premiéra: Premiéra opery se konala 6.8.1600 ve Florencii v Paláci Pitti, jako součást svatební oslavy francouzského Jiřího IV a Marie de Medici.

K obsahu opery:  Děj sleduje příběh Polizianova antického dramatu "ORFEUS" z roku 1480, který končí tragicky, kdežto libreto Ottavia Rinucciniho končí šťastné, když láska překonává i smrt.

Premiéra opery "ORFEUS" na text Raniera di Calzabiginiho uvedená 5.10.1762 ve Vídni se shoduje s libretem Ottavia Runicciniho v “EURIDICE”, kde děj se odehrává v čase řeckých pověstí, jehož svět podsvětí je prudce odlišen od světa blažených. V prvním dějství teskní Orfeus u mohyly Euridičiny nad ztrátou své milované ženy. Pozvedá svůj hlas k obžalobě bohů z krutosti. Ve třetím dějství text dramatizuje odchod z podsvětí tím, že Euridika je poděšená, že Orfeus od ní odvrací tvář vybízeje ji k odchodu z podsvětí a nepohlédne na ni. Euridika mu vyčítá náhlý chlad, podezírá jej z nedostatku lásky, týrá jej výčitkami až konečně Orfeus poruší podmínku bohů, ohlédne se na ni a Euridika klesá, zasažena bleskem bohů.

V prvním dějství opery Euridika tančí se svými družkami, Orfeus opěvuje zpěvem krásu přírody, když se k němu náhle přižene Dafne se zprávou, že Euridika zemřela po uštknutí hadem. Orfeus v zoufalství nad ztrátou milované ženy si chce vzít život. Avšak zjeví se mu Venuše, bohyně krásy a milosti (její nejkrásnější socha uchovaná že starověku se nachází právě v rodině Medici) a dovoluje mu sestoupit k bohu Hádeovi do jeho podsvětí  a prosit Pluta, krále podsvětí o navrácení milované ženy. Orfeus přemluví Pluta a jeho ženu Proserpine, královnu podsvětí, k navrácení Euridiky. Sbor stínů doprovází dvojici na její cestě z podsvětí na svět. Děj vynechává oblíbenou podmínku bohů, že Orfeus se nesmí ohlédnout za sebe na Euridiku, když ji vyvádí zpět na svět, jinak ji ztratí navždy.

Doslov:  Od svých počátků prošla opera Orfeus různými stupni vývoje a její prvotní podoba na libreto Ottavio Rinucciniho v Euridice je oživením antického dramatu se změnou na šťastný konec. Cesta vývoje opery z tak vzdálené doby, jako je Euridice, zapadla s dobou svého vzniku. Dnes je kuriozitou, neživoucí záležitostí divadelní. Je předmětem jen hudebně vědeckého zkoumání. Živému opernímu repertoáru nezůstává nic ze slohu staré, vážně opery italské, která již neprojde operními scénami.
 

Převzato z http://emil.htmlplanet.com/ - editoval Přemysl Nedvěd st. 28.4.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.