Vodař

Opera o 3 dějstvích
Skladatel: Luigi Cherubini (1760-1842)
Libreto: J.N.Bouilly
Premiéra: 16.1.1800 v Paříži
 

1. dějství: V chudém bytě savojské rodiny roznašeče vody Micheliho připravuje se mladý Antonio na svatbu s venkovankou Rosettou. Vzpomíná při tom, jak jej kdysi zachránil od hladu a zimy neznámý muž bohatým darem. Nyní je šťasten, těší se cestu za nevěstou. Jen je ještě třeba, aby si on i jeho sestra Marcelina obstarali propustky z Paříže, jak je v těchto neklidných dobách třeba. Kardinál Mazarin dal totiž hlídat všechny pařížské brány italskými vojáky, aby znemožnil útěk presidenta parlamentu Armanda, muže, jenž i se svou ženou Konstancí stál vždy pevně na straně lidu a už proto byl nepřítelem Mazarinovým. Nyní je chce Mazarin lapit do vězení. Armandovi se však podařilo uprchnout. Na jeho dopadení je vypsána velká odměna. Sotva mladí Micheliové i se svým dědem odešli na komisařství, objevuje se muž a žena, které vodař zachránil z moci vojáků. Je to Armand s Konstancí. Micheli nastrojí plán, jak jim pomoci z Paříže. Armanda prý dostane za bránu sám, kdežto Konstance se bude vydávat za Marcelinu a odejde s Antoniem. Stejným způsobem se podaří již teď oklamat vojáky, kteří vniknou do bytu, hledajíce uprchlíky. Když se Antonio s Marcelinou vrátí, je plán dohodnut přesně. Antonio je ochoten ke každé pomoci - vždyť Armand je ten dobrotivý cizinec, jenž mu před lety pomohl.

2. dějství: Druhého dne časně ráno projde branou nejdříve Antonio s Konstancí. Jsou sice svízele s propustkou, na níž je obrázek zcela jiné mladé ženy, ale Michelimu se podaří vojáky obalamutit stejně jako svést je hned na to na falešnou stopu a v jednom že svých velkých sudu na vodu propašovat Armanda za bránu.

3. dějství: Na venkovském statku očekává Rosetta netrpělivě svého ženicha Antonia. Konečně ho vidí a s ním děvče, které Antonio prohlašuje za svou sestru. Dorazil sem šťastně i Armand, ale musí se ihned před vojáky skrýt do dutého stromu. Z úkrytu slyší, jak vojáci obtěžují jeho ženu a tu se neudrží a na násilníky vystřelí. Je ovšem objeven a poznán jako Armand. Má být zatčen a odvlečen, ale záchranu přináší opět vodař Micheli. Oznamuje, že královna dekretem rozhodla o Armandově osvobození. To si lid, vedený vodařem, vynutil demonstrací, aby jeho zastánce proti Mazarinovi, president pařížského parlamentu Armand, byl ospravedlněn. A tak šťastnými díky Armanda a Konstance statečnému vodaři opera vesele končí při svatebním veselí Antonia a Rosetty.
 

Převzato z http://emil.htmlplanet.com/ - editoval Přemysl Nedvěd st. dne 28.4.2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.