Převzato z http://tyros.leb.net/gibran/indexcz.html

 
Gibrán Chalíl Gibrán
Libanonský spisovatel, malíř & sochař

Prorok a Zahrada prorokova, básnické prózy významného libanonského spisovatele a malíře Gibrána Chalíla (1883 až 1931), jsou dnes už proslaveným poselstvím moudrosti a lásky. S filozofickou hloubkou a poetickým stylem se v nich snaží proniknout tajemství základních lidských hodnot. Tyto úvahy se na jeho duchovním horizontu vynořovaly už v mládí, ješte v Libanonu, a také pozdeji se k nim neustále vracel, až jim posléze dal konečnou podobu Proroka a zčásti i Zahrady prorokovy, v níž vešly do světové literatory. 

Západ zná Gibrána jako básníka a malíře a jako autora Proroka, oné "malé černé knížky ", o které básník řekl: "Když jsem psal Proroka, Prorok psal mne."
Západ ho zná jako tvůrce s širokým duchovním rozhledem, jako jemného člověka, milujícího a milovaného, s neocenitelným smyslem pro humor a s božským darem přátelství...
Na Východě znají jiného Gibrána, vlastně několik Gibránů. Znají muže, jenž byl ocelí v sametu a mečem v hedvábí, muže, jehož odvážná báseň "Odbojní duchové" se dotkla maronitské církve a rozrušila klid tureckého impéria, Gibrán, který ve svém krátkém životě vytvořil určitý literární sloh a založil novou arabskou výrazovou školu, a také tvůrce, který byl po mnoho let vzorem pro mladé arabské básníky, nazývající ho svým otcem a učitelem.
Jsou lidé, kteří znají Gibránova zářivého ducha, myslitele, jenž se během let dopracoval hluboké moudrosti. A také ho znají jako člověka, který jednou ze žertu a rozmaru diktoval k úžasu všech přítomných současně ve třech jazycích a na různá témata. A především je znám jako člověk, jehož životní energie se vždy živila z půdy jeho rodného Libanonu, pro který si neustále vysníval slavnou budoucnost.
Barbara Youngová
Autorka životopisu G. CH. G. 


 
Obsah:
  1. Gibrán o přátelství 
  2. Gibrán o lásce 
  3. Gibrán o manželství 
  4. Gibrán o dětech 
Gibrán na Webu:

 

1. Gibrán o přátelství...

A Mustafa odvětil, řka:
Váš přítel je odpovědí na vaše potřeby.
Je vaším polem, které oséváte s láskou a sklízíte s díkůvzdáním.
Je vaším stolem a krbem.
Neboť k němu přicházíte se svým hladem a vyhledáváte ho pro svůj klid.
Vysloví-li váš přítel své mínění, nebojíte se nesouhlasit, ani se nebráníte mu přitakat.
A když mlčí, vaše srdce nepřestává naslouchat jeho srdce.
Neboť v přátelství se všechny myšlenky, přání a naděje rodí a sdílejí beze slov, s radostí, která
nečeká díků.
Odcházíte-li od svého přítele, nermoutíte se.
Neboť to, co v něm nejvíce milujete, může být v jeho nepřítomnosti jasnější, tak jako hora je pro
horolezce jasnější z nížiny.
A nechť přátelství nemá jiný cíl než prohloubení ducha.
Neboť láska, které hledá něco jiného než poodhalení svého vlastního tajemství, není láskou, nýbrž
jen rozprostřenou sítí zachycující pouze bezcenné.
A pro přítele ponechávejte to nejlepší, co máte.
Musí-li poznávat odliv vašeho proudu, dejte mu poznat také jeho příliv.
Copak je vaším přítelem proto, abyste ho vyhledávali, jen když chcete ubíjet čas?
Vyhledávajte ho vždycky proto, abyste s ním čas prožili.
Vždyť on má naplnit vaši potřebu, ne vaši prázdnotu.
A přátelství ať oslazuje smích a sdílené radosti.
Neboť srdce nalézá své jitro a osvěžuje se v rose maličkostí. 


2. Gibrán o lásce...

A Mustafa pozvedl hlavu, pohlédl na lidi a na ně padl klid. I řekl důrazným hlasem:
Když vám pokyne láska, následujte ji, i když jsou její cesty tvrdé a strmé.
A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí, i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.
A když k vám promluví, uvěřte v ni, i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák,
pustošící zahradu. 

Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž.
Láska vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest.
Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu a láska vaše nejněžnější větévky, chvějící se v slunci,
tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a otřásá jimi.
Svazuje vás jako snopy obilí.
Vymlacuje vás, aby vás obnažila.
Prosívá vás, aby vás zbavila plev.
Vymílá vás doběla.
Hněte vás, dokud nezvláčníte.
A pak vás postoupí svému svatému ohni, abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha.
To vše má láska s vámi učinit, abyste mohli poznat tajemství svého srdce a v tomto poznání se stali zlomkem srdce života.
Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky, pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu a odešli z mlatu lásky,
do jednotvárného světa bez střídání ročních dob, kde se budete smát, ne však celým svým smíchem,
a kde budete plakat, ale ne všemi svými slzami.
Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.
Láska neovládá, ani nechce být ovládána.
Neboť lásce postačuje láska.
Milujete-li, neměli byste říkat: "V mém srdci je
Bůh", ale spíše byste měli říci: "Jsem v srdci Boha!"
A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh lásky, neboť láska, uzná-li vás toho hodnými, bude
sama řídit váš běh.
Láska nemá jiné přání než naplnit sebe samu.
Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání:
Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci.
Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn svým vlastním pochopením lásky, a krvácet dobrovolně a radostně.
Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčcností 
a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci a s písní chvály na rtech. 


3. Gibrán o manželství...

A on odpověděl:
Spolu jste se zrodili a spolu buďte navždy.
Buďte spolu, dokud bílé perutě smrti nerozpráší vaše dny.
Buďte spolu i v mlčenlivé paměti boží.
Ale ať jsou ve vaší pospolitosti prostory a nebeské vánky tančí mezi vámi.
Milujte se navzájem, ale nečiňte si z lásky pouta:
nechť je láska spíše mořem, vlnícím se mezi břehy vašich duší.
Plňte si vzájemně své číše, ale nepijte z jediné číše.
Dávejte si zvájemně ze svého chleba, ale nejezte vždy jen z téhož krajíce.
Zpívejte, tančete a radujte se spolu, ale dopřejte jeden druhému, aby byl sám,
Právě tak, jak jsou samy struny loutny, i když se všechny zachvívají stejnou melodií.
Dávejte si svá srdce, ale ne proto, abyste si je vzájemně svěřovali do opatrování.
Neboť vaše srdce může obsáhnout jen ruka života.
A stůjte při sobě, ale ne příliš blízko sebe: neboť pilíře chrámu stojí odděleně
a dub neroste ve stínu cypřiše, ani cypřiš ve stínu dubu. 




4. Gibrán o dětech...

A on pravil:
Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami života, toužících po sobě samém.
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.
A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.
Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají vlastní myšlenky.
Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším,
neboť jejich duše přebívají v domově zítřka,
který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.
Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě.
Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.
Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy.
Lučištník vidí na stezce nekonečná terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko.
Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí.
Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný.